Masarykova univerzita pedagogická fakulta katedra technické a informační výchovy Bakalářská práce



Yüklə 315.04 Kb.
səhifə1/3
tarix30.04.2016
ölçüsü315.04 Kb.
  1   2   3


MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra technické a informační výchovy




Bakalářská práce

Brno 2007


Autor práce: Monika Winklerová

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra technické a informační výchovy




Výuka dopravní výchovy na druhém stupni ZŠ s přihlédnutím k mezipředmětovým vztahům

Bakalářská práce

Brno 2007


Autor práce: Monika Winklerová


Vedoucí práce: Mgr. Pavel Pecina , Ph.D.



Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům
V Brně dne 20. dubna 2007 Monika Winklerová

Poděkování


Na tomto místě bych ráda poděkovala panu mgr. Pavlovi Pecinovi, za vedení mé bakalářské práce a paní Jitce Heinrichové za to, že mě díky své přednášce přivedla k dopravní výchově.


Obsah
Úvod 5

1.Dopravní výchova 12

1.1. Dopravní výchova v minulosti 12

1.2. Dopravní výchova v současnosti 14

1.3. Cíle dopravní výchovy 15

1.4. Činitelé dopravní výchovy 16

2.Učivo dopravní výchovy 18

3. Rámcový vzdělávací program 20

4. Výukové metody 24

4.1. Projektové vyučování 25

4.2. Problémové vyučování 26

4.3. Otevřené vyučování 26

4.4. Diskuse 26

4.5. Situační metody 26

4.6. Inscenační metody 27

4.7. Brainstorming 27

5. Mezipředmětové vztahy 28

5.1. Konkrétní témata k zařazení DV 31

5.1.1. ČJ 31

5.1.2. M 31

5.1.3. Fy 34

5.1.4. Inf 35

5.1.5. OV 35

6. Projekty pro podporu DV 37

6.1. Bezpečná cesta do školy 37

6.2. Jablko nebo citron 42

6.3. Bezpečná cesta do školy 43

6.4. The Action 44

7. Návrhy na projekty 45
Závěr 47

Použitá literatura 48

Resumé 50

Přílohy 51


Úvod
V dnešní době, kdy všichni neustále někam spěchají a jsou ve stresu roste i hustota automobilové dopravy. S tímto problémem se setkává snad každý. Doprava je nejen stále hustší, ale i nebezpečnější a přináší i negativní jevy pro společnost a přírodu. Pohyb v silničním provozu začíná být pro účastníky velmi obtížný a vyžaduje znalosti a návyky. Nejvíce ohroženy jsou samozřejmě děti, protože za svůj krátký život nemohly nastřádat tolik zkušeností a znalostí jako my, dospělí. Děti nevnímají dopravní prostředí jako nebezpečí, protože s tímto druhem nebezpečí nemají tolik zkušeností. Dospělí nevběhne do silnice bez rozhlédnutí, protože ví, že je to nebezpečné a dokáže si domyslet, co by se mohlo stát, dítě ve své bezprostřednosti a bezstarostnosti toto nebezpečí a jeho důsledky nevnímá. Je tedy na dospělých, aby dítě nejen naučili, jak se má chovat, ale aby ho také naučili přemýšlet, předvídat a přemýšlet „za ostatní“. Bohužel není to tak jednoduché, abychom řekli: „nechoď přes silnici bez rozhlédnutí“ a dítě to okamžitě vezme za své a bude se podle toho chovat. Učení správného chování je dlouhodobý proces a téměř nikdo si nemůže říct, ze se chová stoprocentně správně, a to ani v dopravním prostředí. Často se setkávám s chováním, kdy rodiče s dětmi porušují základní pravidla, přecházejí na červenou nebo mimo přechod, nerozhlíží se správně, nejdou po správné straně vozovky nebo při jízdě autem nepoužívají bezpečnostní pásy, telefonují za jízdy nebo nepoužívají při převážení dětí autosedačky. Bohužel tito dospělí si neuvědomují, že jejich děti si osvojují toto chování a také ho napodobují. Protože pro děti je to, co dělá maminka s tatínkem, správné. Dopravní výchova se tedy netýká pouze působení na děti, ale také na jejich rodiče.
Dopravní výchova by podle mě neměla být pouze učením se pravidel a citováním zákonů a vyhlášek, ale komplexní soubor znalostí, zkušeností, dovedností a lidských kvalit, jako jsou tolerance, nesobeckost nebo rozvaha.
Děti jsou v dopravním prostředí velmi ohroženou skupinou, o čemž svědčí i jejich účast na dopravních nehodách.

Proč je dopravní výchova nutností?


Aktuální statistiky, týkající se nehod s účastí dětí
Graf nám ukazuje, kolik dětí bylo účastníky dopravních nehod. Graf také sleduje, kdy se tyto nehody staly. Ukazuje, že nejvíce nehod dětí se stane v době, kdy děti jdou do školy (mezi 6. a 8. hodinou ranní) a odpoledne, kdy naopak děti jdou ze školy a do kroužků a podobně. Graf také ukazuje, že děti, které se stanou účastníky dopravních nehod, jsou téměř vždy zraněny.

Graf 1.: zdroj Policie ČR


Další graf nám ukazuje, jaké bylo věkové složení dětí, které se zavinily dopravní nehody. Nejvyšší počet nehod je ve věku 8 a 9 let. Tyto počty mohou být zapříčiněny jak věkovými zvláštnostmi tak i nekvalitní nebo žádnou dopravní výchovou.

Graf 2.: zdroj Policie ČR


Ze statistiky dopravních nehod za rok 2006 vyplívá, že při nehodách zemřelo 30dětí.

„Z celkového počtu 956 osob usmrcených při nehodách v silničním provozu v roce 2006 bylo 30 dětí (o 9 usmrcených dětí méně, než v roce 2005). Z toho bylo:


  • 9 dětí - chodců (tj. o 2 děti méně),

  • 5 dětí - cyklistů (tj. o 1 dítě více) – z toho 4 děti neměly přilbu,

  • 14 dětských spolujezdců v osobních automobilech (tj. o 8 dětí méně) - přitom 7 dětí spolujezdců v osobních automobilech „nepoužilo“ zádržný systém,

  • 1 dítě jako spolujezdec na motocyklu - bez ochranné přilby (o 1 dítě méně)

  • 1 dítě jako cestující v autobusu (tj. o 1 dítě více).“


graf 3: dětské oběti nehod v roce 2006

Zdroj: www.mvcr.cz

Tato tabulka s grafem ukazuje počty dětí, které zahynuly při dopravních nehodách v daných letech. Rozděluje tato úmrtí na úmrtí do 24hodin od nehody a do 30ti dnů od nehody.




 Věk 0-15

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

celkem

do 24 hod.

51

32

42

47

33

44

36

27

39

30

381

do 30 dnů

67

39

48

54

38

46

38

27

41

 -

398

Tab. 1: Rozdělení úmrtí dětí po dopravní nehodě

Zdroj: www.mvcr.cz

graf 4: Rozdělení úmrtí dětí po dopravní nehodě graficky


Tyto statistiky nám ukazují, že děti se stávají účastníky dopravních nehod docela často. Za rok 2006 se stala obětí nehod jedna běžná školní třída. Možná se zdá, že tyto čísla nejsou nějak závratně vysoká, ale rodiny dětí, které takto předčasně odešly z našeho světa, budou mít asi jiný názor. Protože každý život je velmi drahý a dětský obzvlášť.

Zvláštnosti v chování dětí v dopravním prostředí – psychologické aspekty
V této práci se věnuji dětem druhého stupně základní školy, jde o věkovou skupinu pubescentů. Tedy dětí ve věku asi 12 až 15 let. Děti postupně dospívají. Dochází ke komplexní proměně fyzických i psychických vlastností.

Nejnápadnější je fyzické dospívání, které souvisí s pohlavním dozráváním a dochází i ke změnách zevnějšku. Tělesné změny jsou podmíněny změnou hormonálních funkcí. Tyto hormonální změny způsobují také emoční nestabilitu, rozladěnost, tendenci reagovat přecitlivěle nebo naopak apaticky. Celkovou nestabilitou také souvisí větší podrážděnost a napětí. Emocionální reakce jsou nápadnější a intenzivnější, ovšem spíše krátkodobě a proměnlivé. Lze tedy těžko předpokládat reakce na různé situace, protože na stejnou situaci může reagovat pokaždé jiným způsobem. Toto chování pubescentů se často stává pro společnost rušivým. Často dochází ke vzniku konfliktů, především s rodiči, učiteli a jinými osobami. Další změnou typickou pro toto období je zvýšená uzavřenost a nechuť projevovat své city navenek. Dalším projevem je také nedostatek ovládání se a větší impulzivita.

V rámci dospívání dochází k celkové změně způsobu myšlení. Dospívající je schopen uvažovat abstraktně, dokáže tedy přemýšlet i o věcech, které nejsou konkrétní nebo nejsou reálné. Zatímco u mladších dětí bylo myšlení vázáno na konkrétní problém, tato věková skupina uvažuje hypoteticky, nezávisle na konkrétním problému. Tento nový způsob myšlení a uvažování může být zdrojem vnitřní nejistoty. Dalším znakem myšlení je, že dokáže uvažovat systematicky, dokáže si vytvořit hypotézu a tu poté dalšími úkony potvrdit nebo vyvrátit, své myšlenky dokáže také integrovat a kombinovat, dokonce i na abstraktní úrovni.

Změna celkového pohledu na svět i na sebe sama je důvodem určitého egocentrismu, který se projevuje v posuzování sebe, ostatních osob a věcí. Pubescenti bývají velmi kritičtí, kompromis je pro ně nepřijatelný. Podléhají však určitému sebeklamu, že jeho myšlenky a přesvědčení jsou výjimečné a nejlepší, což může vést i k pocitu, že se jim nic nemůže stát, protože vše dělají nejlépe. Dalším výrazným projevem je odmítání autorit. Pubescenti odmítají podřízenou roli a nadřazenost autorit, jako jsou rodiče nebo učitelé. Jsou k nim velmi kritičtí a neakceptují jejich názory.

Komunikace s dospělými je typická neporozuměním, napětím a konflikty. Komunikace s vrstevníky je typická speciálními výrazy, osloveními, hrubými až vulgárními výrazy. Typická je také vyšší hlučnost při komunikaci v kolektivu.

V tomto období se také mění vztah ke škole. Většina pubescentů ztrácí zájem o učivo, zpochybňují také význam vzdělání a znalostí. Na druhém stupni je také vyšší náročnost učiva, které může být často pro pubescenty nejasné a nesrozumitelné a může přispívat k nejistotě. Úspěšnost ve škole se stává prostředkem k dosažení cílů, není již cílem jako dříve.

Ideálním učitelem pro tuto věkovou skupinu je pedagog, který nezdůrazňuje svoji autoritu a nadřazenost, má smysl pro humor, je ochoten vyslechnout názory žáků a brát je jako rovnocenné partnery. Učitel by navíc měl být osobnost, které zaručuje stabilitu ve třídě.
Děti jsou v dopravním prostředí nejvíce ohroženou skupinou. Situace je zhruba stejná ve všech vyspělých zemích. Úrazy chodců jsou nejčastější ve věku 5 až 14 let, přičemž nejvyšší riziko se vyskytuje ve věkové skupině 5 až 8 let. U dětí do 16ti let je pak riziko úrazu dvakrát větší než u dospělých. Zároveň v porovnání dívek a chlapců je mnohem vyšší počet úrazů mezi chlapci. Je to dáno především tím, že se chlapci chovají riskantněji, jsou impulzivnější a dobrodružnější, častěji se proto nachází v rizikových situacích. Ze statistik také vyplívá, že úrazy dětí, které se stanou za tmy, mají mnohem vyšší pravděpodobnost, že budou smrtelné, než ty, které se stanou za světla. Dalším zvýšením rizika úrazu je také déšť. Déšť zvyšuje riziko úrazu nejen za světla, ale především za tmy. Dalším faktorem ovlivňujícím počet úrazů je také místo, kde se dítě pohybuje. Vyšší četnost nehod byla zjištěna ve venkovském prostředí, ve městě je četnost nehod nižší.

Chování dětí v dopravním prostředí je také velmi ovlivněno blízkostí rodičů a jiných dospělých osob. Čím častěji je dítě doprovázeno rodiči nebo dospělými, tím je jeho chování bezpečnější. Navíc dítě tímto kontaktem získává možnost napodobování chování dospělých.



Nejčastější chyby dětí při pohybu v dopravním prostředí
Mezi nejčastější chyby, kterých se děti dopouštějí patří:

  • vběhnou do vozovky bez rozhlédnutí

  • přecházejí na nevhodných místech

  • špatně se rozhlížejí při přecházení

  • přebíhají přes vozovku a tím ztrácí přehled o provozu

  • v blízkosti vozovky si hrají, postrkují se a mohou spadnout do vozovky

  • jako cyklisté nečekaně mění směr jízdy

  • nerespektují pravidla provozu

  • jsou při snížené viditelnosti špatně vidět

  • špatně odhadují vzdálenosti a rychlosti

  • podceňují rizika

  • nerespektují dopravní značky a signály semaforů

  • nevěnují dostatečnou pozornost provozu



1. Dopravní výchova
1.1 Dopravní výchova v minulosti
Dopravní výchova má v našem státě velmi dlouhou historii. Již od svých začátků je spojována s řešením negativních dopadů rozvoje dopravy na společnost a snižováním dopravní nehodovosti. Již od 30. let 20. století dochází k velkému rozvoji automobilové dopravy a s ní spojených dopravních nehod. Například v roce 1931 při dopravních nehodách bylo lehce zraněno 3263 osob, těžce zraněno 1122 osob a 48 osob bylo zraněno smrtelně. V tomto roce bylo v Praze již 26 000 vozidel, do toho počtu se ale nepočítala vozidla armády, poštovní správy a elektrických drah a autobusů. Tento stav byl alarmující, nehodovost oproti roku 1930 stoupla o 6%, proto se různé instituci rozhodly tuto situaci řešit.

Tohoto problému se chopily tři hlavní instituce: Autoklub republiky Československé, Elektrické dráhy a autobusy hlavního města Prahy a Dopravní úřad policejního ředitelství v Praze. Hlavními tématy byly: problém nehodovosti dětí a mládeže a jeho řešení díky školnímu a mimoškolnímu dopravně výchovnému vzdělávání, nedostatky ve výchově řidičů motorových vozidel, nedostatky v metodice a náročnosti řidičských zkoušek, alkohol a jeho vliv na nehodovost a zjišťování duševní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Tyto základní problémové okruhy byly co nejpřesněji formulovány a na základě vědeckých poznatků prakticky řešeny. Výsledky publikoval motoristický časopis Autosport.

Elektrické dráhy zřídily psychotechnickou laboratoř. V této laboratoři pracoval pedagog a psycholog Josef Váňa, který prováděl psychotechnický výběr adeptů pro řízení vozidel veřejné dopravy.

Zemské úřady zahájili boj s neoficiálními autoškolami. Pokuty za tuto činnost byly astronomické a měly těmto praktikám zabránit. Byl také zvýšen dohled nad koncesovanými autoškolami, které měli nenáročné řidičské zkoušky. Těmto autoškolám hrozilo i odebrání koncese na tuto činnost.

Největší kus práce připadl na autoklub. Jeho programy pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu ovlivnily širokou veřejnost.

V září roku 1932 uspořádal Národní komitét pro vědeckou organizaci v Praze bezpečností týden spojený s ochranou před úrazem a požárem. Je to první větší akce, kdy se veřejnost setkala s dopravně výchovnou problematikou. Prvky dopravní bezpečnosti byly začleněny do celkového chápání bezpečnosti, tedy bezpečnosti celého jednání a chování, nejen v dopravním prostředí. Pro tento účel byly pořádány výstavy s bezpečností tematikou. Dopravní výchovou se jako jediným tématem zabýval ve své expozici Autoklub republiky Československé. Autoklub prezentoval své práce na zvýšení bezpečnosti na silnicích, ale i vystavoval všechny druhy dopravních výstražných značek, které instaloval na všech státních silnicích. Další expozice s dopravně výchovnou tématikou mělo i Policejní ředitelství v Moravské Ostravě, Elektrické dráhy a autobusy, Svaz řidičů automobilů v ČSR a řada dalších institucí. Stánek Elektrických drah a autobusů ukazoval, že počet nehod u vozidel tohoto podniku od roku 1928 klesal. A to i přestože se počet obyvatel Prahy neustále zvyšoval a více než dvojnásobně se zvýšil i počet motorových vozidel. Současně také prezentovali hlavní důvod tohoto příznivého vývoji, kterým je náročný, vědecky podložený výběr řidičů. Tento výběr prováděl Josef Váňa nejen pro řidiče Elektrických drah a autobusů, ale také pro jiné podniky. V expozici byl vystaven přístroj pro měření reakční pohotovosti a další přístroje byly představeny na fotografiích.

V roce 1935 uspořádal Autoklub republiky Československé specificky zaměřenou výstavu dopravní bezpečnosti. Tato výstava měla velký úspěch a musela být prodloužena. Autoklub se na této výstavě prohlásil za „strážce dopravní bezpečnosti“. Toto jeho úsilí podpořila všechna zainteresovaná ministerstva. Do dopravně výchovného úsilí se také nově zapojily instituce jako Rozhlas, zástupci parlamentních dopravních výborů, pojišťovny a výrobci motorových vozidel.

V expozici Autoklubu byla na panelech představena dopravní výchova dětí a mládeže v uplynulém období. Dopravní výchova byla pořádána formou „bezpečnostních hodinek“. Tyto hodinky byly pořádány buď ve školách nebo v budově Autoklubu. Během roku 1935 jich proběhlo na padesát a bylo proškoleno 15 000 žáků obecných škol v Praze a dalších 20 000 mimopražských žáků. Výuka byla zaměřena na názornost.

Snahy o bezpečnost dětí a mládeže v dopravním prostředí se odrážejí i v Podrobných učebních osnovách obecných škol pražských z roku 1934. Podle těchto osnov mají být prvky dopravní výchovy soustředěny do obsahu vyučovacích předmětů s určitou systematičností. Nejdůležitější témata, pojmy a zásady se mají opakovat, prohlubovat a rozšiřovat i v následujících ročnících.
Pojem dopravní výchova poprvé použil v roce 1935 F.A. Elstner ve svých hodinkách bezpečnosti.


1.2 Dopravní výchova v současnosti
Výuka dopravní výchovy na českých školách je založena na působení každé školy, jelikož dopravní výchova nemá své pevné místo v učebních osnovách. Ani v projektu Rámcového vzdělávacího projektu není zařazena jako vzdělávací oblast ani jako průřezové téma. Záleží tedy na každé škole, uvědomění vedení a učitelů a jejich vůli k dopravně-výchovnému působení na své žáky. I přes to, že dopravní výchova nemá svoje pevné osnovy a cíle, tak je velmi často zařazována do školních i mimoškolních aktivit žáků.

V oblastí dopravní výchovy se angažuje množství institucí, například: BESIP, Městská policie, Policie ČR, Centrum dopravního výzkumu, Český červený kříž, ÚAMK, Muzeum Policie, Podaná ruka, Pražské matky, nadace Partnerství a řada dalších institucí. Nejúčinnější a nejucelenější působení na žáky však může poskytnout pouze škola a speciálně vyškolení pedagogové.


Některé dostupné materiály pro dopravní výchovu:


Tištěné materiály BESIP (Seznam převzat z materiálů BESIP):
Vozíme naše dítě bezpečně – leták

Bezpečně za volantem, bezpečně na kole – leták

Neboj se silnice - učebnice

Dopravní výchova I – chodec (učebnice)

Dopravní výchova II – cyklista (učebnice)

Provoz není násobilka – obrázková učebnice

Dopravní domalovánky

Výběr dopravních značek pro chodce a cyklisty

Umíš chodit ? – testové otázky

Zkouška cyklisty – testové otázky

Plakáty „Neboj se silnice“ – (1 – 10)

Pracovní sešity „Zlatá zebra“

Bezpečná cesta do školy – J. Heinrichová

Obrazová příručka pro seznámení a výuku dopravních značek – J. Heinrichová, M. Winklerová, I. Stránská



Videokazety

Bezpečná cesta do školy

Bezpečně na kole (UDI)

Umíš chodit, Chodíme po městě, Umíš jezdit, Vodník cyklista


CD-ROM

Bezpečně na čtyřech kolech

Filip a jízdní kolo - dopravně-výchovná hra na CD-ROM

Jízdní kolo – můj kamarád

První cesta do školy
Hry a pomůcky

Dopravní stavebnice SAPI- papírový stavebnicový systém

Hurá na kolo - stolní hra, zábavnou formou seznamuje děti s důležitými dopravními značkami a pravidly silničního provozu

Silnice - stavebnice- didaktická pomůcka pro výuku dopravní výchovy



1.3 Cíle dopravní výchovy
Cíle dopravní výchovy by měly korespondovat s tím, jaká je skutečná situace v dopravě a tyto cíle by měly postihnout v podstatě celou problematiku. Samozřejmě obsah a rozsah musí být přizpůsobený věku a předchozím znalostem a zkušenostem žáků.
Cíle dopravní výchovy:


  • pochopení funkce dopravy, jejího řízení a regulace

  • formování mravního vědomí a jednání, pochopení odpovědnosti za chování v dopravním prostředí

  • osvojení si pravidel bezpečného chování a jednání jako účastník dopravního provozu (chodec, cyklista, spolujezdec atd.)

  • zvládnutí správné techniky chůze a jízdy na jízdním kole

  • pochopení významu dobrého technického stavu a údržby dopravních prostředků

  • praktické zvládnutí údržby jízdního kola (nebo koloběžky, kolečkových bruslí atd.)

  • význam role policistů při bezpečností dopravy

  • osvojení si správného jednání při dopravní nehodě


1.4 Činitelé dopravní výchovy
Na dopravní výchově se podílí řada činitelů. Nejdůležitějšími jsou rodiče, ale na dopravním povědomí se odráží také vliv veřejnosti, médií, policie nebo školy.

Rodiče mají na své děti velmi zásadní vliv. Co se týče bezpečnosti v dopravním prostředí, tak rodiče mají pozitivní, ale i negativní vliv na své děti. Rodiče často omezují působení na děti na příkazy a zákazy a málo dětem vysvětlují pravidla a zásady. Často svým dětem dávají negativní příklady, například při přecházení mimo přechod, na červenou, při jízdě autem se nepoutají bezpečnostními pásy, nepoužívají pro své děti bezpečností sedačky, telefonují při řízení a podobně. Děti bohužel tyto negativní návyky často přebírají. Proto by si rodiče měli uvědomit, že pozitivní příklady a celkové správné a bezpečné chování je dobré nejen pro ně samotné, ale především pro jejich děti.

Média ovlivňují děti víc, než se zdá. Bohužel si myslím, že také spíš negativně, protože v televizních seriálech hrdinové nedodržují zásady bezpečnosti, naopak velmi riskují a nic se jim nestane, což u dětí může vyvolat pocit, že jim se také nic nestane. Průzkumy mezi dětmi prokazují, že děti 1.-5. tříd vnímají seriál Kobra 11 jako pořad, který je zaměřený na dopravní výchovu. Učitelky v mateřských školách potvrzují, že tento seriál má dopad i na dopravní hru dětí a tím pádem i na vnímání rizika a možnosti „zvládnutí“ a přežití vážné nehody

Policie ovlivňuje chování především respektem a strachem z případných trestů. Ale specializovaní pracovníci, kteří jsou školeni na práci s dětmi jejich chování a postoje mohou velmi zásadně ovlivnit.


Škola má nejucelenější a nejsystematičtější přístup k dopravně výchovnému působení. Systém českého školství umožňuje se dopravní výchově věnovat už od mateřské školy po celou dobu školní docházky. Dopravní výchova se může přiřazovat k různým probíraným tématům v různých souvislostech, upravit podle znalostí a schopností žáků, jejich zkušeností a zvyklostí.

2. Učivo dopravní výchovy

Učivo dopravní výchovy na základní škole můžeme rozdělit na teoretickou část, praktický výcvik, nácvik taktiky bezpečného pohybu v dopravním prostředí, podmínky provozu na pozemních komunikacích a technické podmínky provozu vozidel. Dále učivo můžeme rozdělit podle věkových skupin a obsahu, tedy na první a druhý stupeň základní školy a na problematiku chodce, cyklisty a přípravu na řízení malých motocyklů do 50ccm. Obsah a forma učiva jsou tedy přizpůsobeny věku, znalostem, schopnostem a potřebám dětí.



2. stupeň ZŠ
6. – 9. třída (děti ve věku 12 až 15 let)
Učivo dopravní výchovy na druhém stupni základní školy navazuje na znalosti a zkušenosti, které žáci získali již na prvním stupni, v mateřských školách a v rodinném prostředí.

Teoretické znalosti (pravidla provozu na pozemních komunikacích)


  • základní ustanovení o povinnostech účastníků silničního provozu – povinnosti chodců a řidičů, neohrozit plynulost a bezpečnost silničního provozu atd.

  • jízda v jízdních pruzích

  • jízda ve zvláštních podmínkách – podél tramvajového ostrůvku, přejíždění tramvajových kolejí atd.

  • rychlost jízdy – přizpůsobení rychlosti podmínkám a schopnostem

  • pravidla pro zastavení a stání

  • osvětlení vozidel



Praktický výcvik


  • technika jízdy na kole ve ztížených podmínkách

  • projíždění křižovatek a složitějších dopravních míst

  • jízda ve skupině – dodržování bezpečné vzdálenosti



Taktika bezpečného pohybu v silničním provozu


  • umět plánovat trasy

  • chápat základní psychologické aspekty bezpečné jízdy – vnímání, pozornost, předvídání, reakce, emoce, vliv návykových látek

  • umět kriticky zhodnotit chování a jednání ostatních účastníků silničního provozu

  • znát vliv fyzikálních zákonů na dopravu

  • pochopit příčiny dopravních nehod



Podmínky provozu na pozemních komunikacích


  • druhy pozemních komunikací

  • místa častých dopravních nehod

  • dopravní značení, které slouží k označení překážek provozu


Technické podmínky provozu vozidel


  • údržba jízdního kola

  • druhy vozidel

  • druhy pohonných hmot

  • škodlivé vlivy automobilové dopravy na životní prostředí

  • technické vybavení vozidla pro zvýšení bezpečnosti – bezpečnostní pásy, airbagy, ABS atd.


3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
Rámcový vzdělávací program byl schválen v roce 2004 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

Rámcový vzdělávací program umožňuje jednotlivým školám ve Školních vzdělávacích programech, aby si vytvořili svůj vlastní a jedinečný program. Mohou učivo upravovat podle potřeb žáků a zaměření školy. Velký důraz je kladen na klíčové kompetence. Klíčové kompetence jsou souborem vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnost, které má žák získat ve vzdělávacím procesu. Klíčové kompetence vychází z obecných principů a hodnot ve společnosti. Klíčové kompetence nejsou izolované, ale velmi úzce provázané mezi sebou. Prolínají se a mají nadpředmětový charakter. V Rámcovém vzdělávacím programu je učivo bráno do jisté míry jako prostředek k získání klíčových kompetencí.

Vzdělávací oblasti Rámcového vzdělávacího projektu

vzdělávací oblast

vzdělávací obory

Jazyk a literární komunikace

český jazyk a literatura, cizí jazyk

Matematika a její aplikace

matematika a její aplikace

Informační a komunikační technologie

informační a komunikační technologie

Člověk a jeho svět

člověk a jeho svět

Člověk a společnost

dějepis a výchova k občanství

Člověk a příroda

fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis

Člověk a kultura

hudební výchova, výtvarná výchova

Člověk a zdraví

výchova ke zdraví, tělesná výchova

Člověk a svět práce

člověk a svět práce

Doplňující vzdělávací obory

další cizí jazyk, dramatická výchova

Klíčovými kompetencemi jsou:

Kompetence k učení

Žák na konci vzdělávacího procesu vybírá a využívá efektivní způsoby učení , plánuje a řídí si svoje učení dle svých potřeb. Vyhledává a třídí nalezené informace a efektivně je využívá při své práci. Dokáže operovat s běžnými termíny, znaky a symboly, zná jejich význam a zapojuje je do souvislostí. Dokáže kriticky posuzovat a porovnávat výsledky svých experimentů a měření a vyvozuje z nich závěry.

V oblasti dopravní výchovy: žák se naučí bezpečnému chování v dopravním prostředí a je schopen to naučit i ostatní žáky, dokáže používat informace o ochraně zdraví a života v praxi, dokáže dopravní prostředí vnímat komplexně jako globální téma, chápe smysl učení o bezpečnosti.

Kompetence k řešení problémů

Žák na konci vzdělávacího procesu dokáže rozpoznat problémovou situaci ve škole i mimo školu, rozpozná problém, jeho rizika a úskalí. Dokáže přemýšlet o příčinách problému a jeho řešení. Dokáže vyhledat informace vhodné k vyřešení situace, zvolit nejlepší řešení a nejlepší metody a postupy tohoto řešení.

V oblasti dopravní výchovy: vnímá nebezpečí a rizika, navrhuje bezpečností opatření, aplikuje osvědčené postupy na řešení dopravních situací, chápe zodpovědnost za své chování.

Kompetence komunikativní

Žák na konci vzdělávacího procesu dokáže formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory. Vyjadřuje se výstižně, jasně a zřetelně. Naslouchá druhým lidem a je jim schopen porozumět, reaguje na ně, zapojuje se do diskusí a dokáže obhájit své názory. Rozumí různým typům dokumentů, textům, obrazovým materiálům, gestům, zvukům a jiným komunikačním prostředkům. Dokáže o nich přemýšlet, reagovat na ně a využít je ke svému vlastnímu rozvoji. Využívá komunikační a informační technologie pro kvalitní komunikaci a argumentaci.

V oblasti dopravní výchovy: dokáže své znalosti formulovat a předat druhým lidem.

Kompetence sociální a personální

Žák na konci vzdělávacího procesu umí pracovat ve skupině, podílí se na příjemné atmosféře v kolektivu, jedná s ostatními s úctou a ohleduplností. Respektuje pravidla skupiny. Vytváří pozitivní představu o sobě samém.

V oblasti dopravní výchovy: dokáže se v dopravním prostředí chovat ohleduplně, respektuje práva ostatních.

Kompetence občanské

Žák na konci vzdělávacího procesu respektuje přesvědčení druhých lidí, váží se hodnot, odmítá útlak a násilí. Chápe základní principy, na kterých stojí právo a společenské normy. Je si vědom svých práv a povinností. Rozhoduje se zodpovědně.

V oblasti dopravní výchovy: chová se zodpovědně v nebezpečných situacích, které ohrožují zdraví a život, vnímá agresivitu na silnicích jako společensky nepřijatelný problém, dokáže se rozhodovat s ohledem na zdraví, bezpečnost a životní prostředí.

V oblasti dopravní výchovy: rozhoduje se zodpovědně, aby neohrozil ani neomezil sebe ani ostatní účastníky silničního provozu.



Kompetence pracovní

Žák na konci vzdělávacího procesu dokáže pracovat podle vymezených pravidel a postupů, adaptuje se na nové a pozměněné pracovní podmínky. Přistupuje k výsledkům své práce z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu. Rozvíjí své podnikatelské myšlení, orientuje se v aktivitách, které jsou potřebné k dosažení cíle.


V oblasti dopravní výchovy:

  • používat bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržovat vymezená pravidla, plnit povinnosti a závazky, adaptovat se na změněné nebo nové pracovní podmínky

    pro DV – rozlišovat a správně používat vhodné materiály – podrážky a obuv na kole, koloběžce, skateboardu …apod., bezpečně rozeznat nevhodné materiály a znát jejích vlastnosti

    bezpečně rozlišovat a používat vhodné ochranné prostředky na kole, In-line bruslích, ale i v autě (proč bezpečností pás a jak ho umístit, aby pomohl a neublížil)



  • přistupovat k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot

    pro DV – učit se vnímat a pochopit dopad své činnosti (přeprava) na své zdraví a zdraví druhých; negativní dopad na životní prostředí (jedná se o výchovu k udržitelnému rozvoji dopravy)



Témata k zařazení:

    • Integrovaný záchranný systém – jednotlivé prvky, rozdělení činností, kompetence

    • Profese ovlivňující dopravní prostředí a bezpečnost

    • Psychologické poradny pro pomoc obětem dopravních nehod

    • Seberealizace v oblasti charitativních, nevládních a neziskových organizací



4. Výukové metody používané při výuce dopraní výchovy
Výuková metoda je souhrn vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, všechny tyto činnosti směřují k dosažení očekávaného cíle.
Klasické výukové metody

  • metody slovní (vysvětlování, vyprávění, popis, přenáška, práce s textem, rozhovor, výklad, dialog, diskuse)

  • metody názorně-demonstrační (předvádění, pozorování, práce s obrazem, instruktáž)

  • metody dovednostně-praktické ( napodobování, laborování, experimentování, nácvik dovedností)


Aktivizující výukové metody

  • diskusní metody

  • situační metody

  • inscenační metody

  • didaktické hry

  • speciální metody (např. problémová metoda)


Komplexní výukové metody

  • frontální výuka

  • skupinová a kooperativní výuka

  • kritické myšlení

  • partnerská výuka

  • brainstorming

  • výukové projekty

  • výuka dramatem

  • výuka podporovaná počítačem

  • otevřené vyučování

  • televizní výuka

  • učení v životních situacích

  • sugestopedie a superlearning

  • hypnopedie



4.1 Projektové vyučování
Projektové vyučování je vyučovací metoda, která propojuje praxi s teorií. Projektové vyučování podporuje kreativitu a vlastní činnost žáka.
Projekty můžeme dělit podle různých kritérií:

  1. podle navrhovatele – spontánní, umělé, kombinované

  2. podle místa – školní, domácí, kombinované

  3. podle počtu žáků – samostatné, skupinové, celoškolní, kombinované

  4. podle času – dlouhodobý, krátkodobý

  5. podle předmětu – jednopředmětový, mezipředmětový

  6. podle cíle – pro získání poznatků, pro opakování

Požadavky na projekt



    • výběr tématu (téma musí být pro žáka zajímavé)

    • možnost integrace žáka i předmětu

    • formulace úkolu – konkrétní, stručné, užitečné, zajímavé a splnitelné zadání

Fáze projektu



    • záměr

    • příprava

    • realizace

    • hodnocení


4.2 Problémové vyučování
Problémové vyučování je založeno na samostatné práci žáků. Tato samostatná práce na řešení problémů přispívá k intelektuálnímu rozvoji žáka. Výuka takovýmto způsobem je založena na vytvoření určité problémové situace, kterou žáci mají řešet. Problémová situace musí být pro žáky zajímavá. Žáci formulují problém a hledají cesty k jeho vyřešení, tvoří hypotézy a ověřují jejich správnosti.

4.3 Otevřené vyučování
Otevřené vyučování je vyučovací forma, která vede k vyšší integraci učiva. Výuka je realizovaná většinou v kruhu, tedy je třída jinak uspořádaná. Také se používá týdenní plánování aktivit místo klasického rozvrhu.
4.4 Diskuse
Žáci se učí argumentaci a správné komunikaci. Díky správným argumentům hledají řešení. Poznávají také, že na fakta mohou být různé názory a tato fakta se dají vykládat různými způsoby. Žáci si vytváří vlastní hodnotové postoje, učí se argumentovat a obhajovat své názory. Pro diskusi je nutné zvolit vhodné téma, které žáky zaujme a zároveň je rozporné a provokuje k diskusi.

4.5 Situační metody
Žáci se učí řešit problém, který je spjatý s určitou situací, konfliktem nebo událostí. Důležité je správné rozpoznání a analyzování situace i s pochopením kontextu. Situace musí být dobře popsána a žáci si musí najít také další informace samostatně a tak dospět k vyřešení situace. Dalším krokem je pak diskuse, která vede k rozboru různých variant řešení a vybrání nejlepšího řešení.

4.6 Inscenační metody
Inscenační metody můžeme také nazývat dramatická výchova, hraní rolí nebo interakční hry. Jsou založeny na sociálním učení při hraní určitých rolí v modelových situacích. Nejčastější bývá hraní rolí při simulaci nějaké události. Tímto hraním rolí hledají správné řešení dané situace.

4.7 Brainstorming
Brainstorming je metoda, která je zdánlivě nesmyslná. Je založená na tom, ze k určitému slovu nebo problému všichni říkají co je napadne. Vznikne tedy velké množství slov a slovních spojení. Vytvoří se tzv. myšlenkové mapy. Myšlenkové mapy jsou graficko-písemnou dokumentací myšlenek.

5. Mezipředmětové vztahy ve výuce dopravní výchovy
V rámovém vzdělávacím programu je nově učivo rozděleno celkem do 11ti oblastí.


  1. Jazyk a literární komunikace

  2. Matematika a její aplikace

  3. Informační a komunikační technologie

  4. Člověk a jeho svět

  5. Člověk a společnost

  6. Člověk a příroda

  7. Člověk a kultura

  8. Člověk a zdraví

  9. Člověk a svět práce

  10. Doplňující vzdělávací obory – další cizí jazyk, dramatická výchova

Průřezová témata:



    • Osobností a sociální výchova

    • Výchova demokratického občana

    • Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

    • Multikulturní výchova

    • Environmentální výchova

    • Mediální výchova

Toto nové rozdělení pracuje jak s tradičními vyučovacími předměty, tak i s předměty tématy novými. Bohužel mezi tématy chybí dopravní výchova. Proto je na učitelích aby dopravní výchovu do výuky zařadili sami.


Pro výuku dopravní výchovy je velmi dobré použití projektového vyučování a využití mezipředmětových vazeb, tedy prolínání vzdělávacích oblastí.

Při zpracování jednotlivých částí projektů je možno přihlédnout k jednotlivým žákům a jejich dominantnímu typu inteligence. Podle H. Gardnera a jeho teorie mnohočetných inteligencí u každého jedince převládá určitý typ inteligence.


H. Gardner odlišuje 8 typů inteligencí.


  1. verbální

  2. logicko-matematická

  3. prostorová

  4. hudební

  5. tělesně-kinestická

  6. interpersonální

  7. intrapersonální

  8. přírodní

Tyto typy určují to, jakým způsobem žák uvažuje o problémech a jakým způsobem je obvykle dokáže nejlépe řešit. Odráží také zájmy žáků. Podle typu dominantní inteligence volíme aktivity pro jednotlivé žáky.


Charakteristiky jednotlivých typů inteligence a vhodné aktivity:
Verbální inteligence (řečová inteligence)

Děti s verbální inteligencí vynikají v práci s jazykem a řečí. Rády vyprávějí, čtou, píšou i poslouchají. Mají rozsáhlou slovní zásobu a rády si hrají se slovy.

Vhodné aktivity: psaní článků, návrhy letáků, rozhovory, psaní pohádek a textů, zpracování dokumentace k projektům atd.
Matematicko- logická inteligence

Děti s matematicko-logickou inteligenci přemýšlejí systematicky a logicky, vnímají vztahy mezi jevy, k práci přistupují vědecky, vymýšlí experimenty a statistiky.

Vhodné aktivity: řešení logických úloh, sběr dat,vytváření rozvrhů atd.
Prostorová inteligence

Děti s tímto druhem inteligence mají orientační smysly, přesně si dokáží vybavit uspořádání, umístění i tvary věcí v prostoru. Nemají problém s orientací v mapě i v prostoru.

Vhodné aktivity: vytváření map a plastických modelů, návrhy řešení míst v okolí školy, plánování cest atd.

Hudební inteligence

Tyto děti svět vnímají sluchem, reagují na hudbu a rytmus, mají sluchovou paměť a dobře se podle zvuku orientují.

Vhodné aktivity: tvorba nahrávek, skládání písní a nápěvů, sluchové hry a hádanky atd.
Tělesně-kinestetická inteligence (pohybová)

Děti s touto inteligencí používají pohyb těla pro vyjadřování. Tyto děti jsou manuálně zručné pohybově nadané.

Vhodné aktivity: dramatizace, rukodělné práce, trojrozměrné modely, pohybové hry atd.
Interpersonální inteligence (empatická)

Děti s touto inteligencí si vnímají druhých lidí, jejich postojů, nálad a potřeb. Mají silné sociální cítění a umí naslouchat druhým. V kolektivu jsou oblíbené a mají hodně přátel. Rády pracují se skupinách a na týmových projektech.

Vhodné aktivity: návrhy aktivit pro mladší děti, projekty pro handicapované a oslabené, organizování společenských akcí atd.
Intrapersonální inteligence

Děti s touto inteligenci dobře poznávají samy sebe, znají své postoje a pocity. Jsou nezávislé, stanovují si cíle a plánují kroky k jejich dosažení. Dokáží rozpoznat své schopnosti.

Vhodné aktivity: plánování aktivit, provádění nezávislého výzkumu, popis vlastních zkušeností a prožitků atd.
Přírodní inteligence

Děti s tímto typem inteligence mají velmi silný vztah k přírodě. Vnímají změny v přírodě i negativní vliv člověka na přírodu. Často chovají zvířata a pěstují rostliny a tráví hodně času v přírodě.

Vhodné aktivity: zkoumání vlivu člověka na přírodu, návrhy na ochranu živočichů a rostlin, projekty na ochranu životního prostředí atd.

5.1 Konkrétní témata pro zařazení DV do RVP
5.1.1 Český jazyk a literatura


    • slovní zásoba – práce se slovní zásobou, která se týká dopravního prostředí, nejen znalost cizích slov a odborných termínů z oblasti dopravy, ale důraz také na slova typu:přemýšlet, rozhlížet se, předpovídat a podobně.

    • významy zkratek – např. MHD, TIR, SPZ, STK atd.

    • literární činnost, zaměřená na problematiku dopravy – popisy dopravních situací, pohádky s touto tematikou pro mladší děti, osvětové letáky apod.

Konkrétní návrh aktivit:



  1. Napsat zprávy o dopravní nehodě v různých slohových stylech (publicistický, fejeton, vyprávění, popis atd.)



5.1.2 Matematika
Matematika poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě. Žáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich užití.
V matematickém okruhu Čísla a početní operace se žáci učí získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Matematizují reálné situace.
V dalším okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty si uvědomují změny a závislosti známých jevů, sledují růst a pokles hodnot, analyzují z tabulek, diagramů a grafů, konstruují jednoduché případy grafů.
Yüklə 315.04 Kb.

Dostları ilə paylaş:
  1   2   3




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azrefs.org 2020
rəhbərliyinə müraciət

gir | qeydiyyatdan keç
    Ana səhifə


yükləyin