Vyjmenujte hlavní zástupce rodů a duhů Caryophyllaceae (= Silenaceae), popište jejich ekologické nároky




Yüklə 460.59 Kb.
səhifə1/5
tarix21.04.2016
ölçüsü460.59 Kb.
  1   2   3   4   5

  1. Vyjmenujte hlavní zástupce rodů a duhů Caryophyllaceae (= Silenaceae), popište jejich ekologické nároky

Čeleď Caryophyllaceae,

Agrostemna githago - koukol polní. Tento druh k nám byl zavlečen již v počátcích zemědělství s obilím. Původní je v Přední Asii, odkud k nám přišel přes jihovýchodní Evropu. Kdysi velmi hojný druh se s postupující mechanizací a především chemizací zemědělství stal vzácným až chráněným.

Lychnis flos-cuculi - kohoutek luční, na vlhkých až mokrých někdy i rašelinných loukách a

Lychnis coronaria - kohoutek věncový přesně na opačných stanovištích - suché světlé lesy a křovinaté stráně.

Steris viscaria - smolnička obecná.

Silene vulgaris - silenka nadmutá, Silene italica - silenka italská, Silene nutans - silenka nící, Silene viridiflora - silenka zelenokvětá, Silene longiflora - silenka dlouhokvětá a Silene rupestris - silenka skalní. Některé z nich jsou velmi vzácné a chráněné. Mimo posledně jmenované ho druhu jsou všechny druhy sušších a teplejších poloh, často pouze lučních porostů. Silene rupestris je druhem skalních sutí Krkonoš.

Otites cuneifolius - ušnice klínolistá (dříve uváděný jako Silene otites) a Otites pseudootites - ušnice nepravá (dříve Silene borysthenicus). Oba druhy jsou vzácné a chráněné a obývají suchá, teplá a živná stanoviště. Nejsou v lesích.

Melandrium pratense - knotovka luční (dříve též Malandrium album) s bílými květy, je druhem suchých luk, křovin mezí a rumišť. Pokud je uváděn z lesů, tak pouze z teplomilných, případně šípákových doubrav, ale hlavně spíše jejich okrajů.

Melandrium sylvestre - knotovka lesní (dříve též Melandrium rubrum) s červenými květy je druhem vlhčích a stinnějších stanovišť a to jak lužních lesů, tak i horských listnatých převážně bukových lesů. Vyskytuje se i na vlhkých stanovištích luk a to i horských.

Elisanthe viscosa - tetřice lepkavá chráněný a zaujímají polohy živné, suché a u nás nejteplejší. je chráněná.

Elisanthe noctiflora - tetřice noční, je v nížinách hojnější, ale pro celé území je však druhem vzácným. Druh roste na polích, hlavně kukuřičných, vinicích a na rumištích.

Dianthus carthusianorum - hvozdík kartouzek. Jsou většinou heliofytní, popřípadě snášejí slabší zástin ve sterilním stavu. Rostou na skalách a na sutích lesního i alpínského stupně. Některé jsou lesostepní. Je to velmi proměnlivý druh s cca 5 poddruhy (Hvozdík pyšný, svazčitý, kropenatý)

Mydlice lékařská -


2. Popište hlavní rody a druhy čeledi Boraginaceae a vymezte jejich ekologické nároky

představuje jednoleté i víceleté byliny. Listy mají střídavé, bezpalisté a nedělené. Květy jsou ve vijanech, jsou souměrné nebo pravidelné, oboupohlavní a pětičetné.

Lithospermum purpureo-caeruleum a Buglossoides purpurocerulea - Kamějka purpurovo nachová. Je to druh teplomilných, živných doubrav, které v létě někdy vysychají a to především čistých doubrav a částečně směřující buď k doubravám šípákovým nebo spíše k doubravám habrovým nebo s příměsí buku.

Echium vulgare - hadinec obecný - není druhem lesním, ale nalezneme jej na výslunných stráních a mezích, úhorech, náspech a v lomech, tzn. především na stanovištích slunných, výhřevných a vysýchavých, kamenitiopísčitých a živinově spíše středně bohatých až bohatých.

Pulmonaria officinalis - plicník lékařský s listy se zřetelnými bílými skvrnami, je druhem především lužních lesů okolo řek a říček nižších a středních poloh, vlhkých stanovišť, živinově bohatších slabě nitrofilních

Pulmonaria obscura - plicník tmavý s listy celozelenými - je druhem především středních poloh podobných stanovišť.

Nonea pulla - pipla osmahlá Na suchých loukách a pastvinách, mezích a výslunných travnatých stráních.

Symphytum officinale - kostival lékařský Vlhké louky, pobřežní nivy, příkopy, lužní lesy a vlhká pole, tedy většinou na antropicky ovlivněných stanovištích

Symphytum tuberosum - kostival hlíznatý je zase spíše druhem navzájem smíšených doubrav a bučin.

Anchusa officinalis - pilát lékařský. Výslunné pastviny, kamenité a křovinaté stráně, meze a rumiště jsou hlavně teplejších krajích

Myosotis - pomněnka, jež tento rod reprezentují v naší květeně roste na vlhkostně různých stanovištích, většinou však živinově alespoň středně zásobených. Pokud se výskytiště druhů překrývají, druhy se okamžitě kříží.

Prlina rolní – písčiny, suchá místa, roste jako plevel na polích a úhorech



  1. Vyjmenujte hlavní rozlišovací znaky charakterizující rostliny jedno- a dvouděložné. Uveďte příklady.



jednoděložné - Z hlediska taxonomické hierarchie se jedná o třídu.

Zárodek má jedinou dělohu, na jejíž bázi po straně je založen vegetační vrchol, který je často pochvou dělohy obejmut. Vegetační vrchol je též označován výrazem plumula. Cévní svazky jsou četné, kolaterální. Na příčném průřezu jsou roztroušeně i izolovaně rozmístěny a jsou obklopeny základním parenchymem. Cévní svazky nemají mezi xylémem a floémem dělivé pletivo - kambium. Tedy lodyhy těchto rostlin druhotně netloustnou. Pokud rostliny rostou do tloušťky, jedná se o tvorbu nových cévních svazků a základního parenchymu na obvodu lodyhy. Hlavní kořen zpravidla brzy po embryonálním vývoji zakrní a je nahrazen četnými adventivními kořeny, většinou jednoduchými. Nadzemní stonky se poměrně vzácně větví, lodyhy bývají duté. V listech převládá žilnatina ze stejných, přibližně souběžně probíhajících žilek jednoduchých, nevětvených. Listy většinou přisedají k ose širokou bází nebo pochvou. Častý je vývoj podzemních rezervních orgánů, ztlustlých oddenků, hlíz, cibulí. Květy jsou sestaveny v různých květenstvích. U mnoha zástupců bývá květ i celé květenství podepřeno společným listenem, zvaným toulec. Květy většiny zástupců jsou sestaveny podle čísla 3, jen výjimečně podle čísla 2.


Magnoliopsida resp. Dicotyledoneae - dvouděložné

Dvouděložné rostliny mají v zárodku zpravidla 2 dělohy. Mezi dělohami se nachází vrcholový pupen, který ukončuje podděložní článek. Hypokotyl na opačném konci přechází v kořínek. Kořínek se v dalším vývoji mění na hlavní kořen, který zůstává zachován a rozvětvuje se v postranní kořeny. V hypokotylu se mění radiální cévní svazky kořenu v kolaterální svazky stonku. Ve stoncích jsou cévní svazky téměř vždy otevřené, většinou kolaterální (zřídka jsou bikolaterální).

Dvouděložné rostliny mají mezi základním a vodivým pletivem jednovrstevný pericykl, jehož dělivou činností vznikají postranní kořeny.

Listy jsou velmi rozmanitého tvaru, členěné většinou na čepel, řapík a pochvu. Žilnatina čepele je buď zpeřeně nebo dlanitě větvená, se žilkami prvního, druhého a třetího řádu, které jsou navzájem spojeny jemnými žilkami uspořádanými síťovitě. V paždí listů na stoncích se nacházejí pupeny. Přídatné pupeny jsou nadřazené.

Květy dvouděložných rostlin jsou velmi rozmanité stavby. Starší a původnější typy mají květy s velkým počtem členů uspořádaných ve spirále. Vývojově mladší typy mají květní části v kruzích. Květy jsou složené nejčastěji podle čísla 4 a 5.
4. Jmenujte hlavní zástupce bylin našich lužních porostů, uveďte jejich systematické zařazení

Melandrium sylvestre Melandrium rubrum) - Caryophyllaceae

šťovík krvavý - Polygonaceae



Fallopia dumetorum - Polygonaceae

Clematis vitalba - plamének plotní- Ranunculaceae

dymnivka dutá, dymnivka plná - Papaveraceae

tužebník jilmový - Rosaceae

ostružiník sivý



Geranium palustre - kakost bahenní - Geraniaceae

Galium palustre - Rubiaceae


Pulmonaria officinalis - Boraginaceae

Roegneria canina

Bromopsis benekenii

Baldingera arundinacea
5. Čeleď Juncaceae. Hlavní zástupci a jejich ekologická charakteristika
Jednoleté nebo víceleté rostliny; listy trávovitého vzhledu, dlouhé úzké, oblé nebo žlábkovité nebo ploché, na bázi pochvaté někdy redukované v šupiny; lodyhy přímé, stéblovité; květy drobné ve vrcholičnatém květenství; semeník je svrchní; plodem je tobolka. Do čeledi patří 8 rodů a 320 druhů. U nás jsou domácí rody 2 a rostou v celé Evropě.

Juncus spp. - sítina;; Juncus conglomeratus - sítina klubkatá, má květní kružel klubkovitě stažený, listy (podobné lodyhám) jsou podélně rýhované; k živinám je tento druh lhostejný, zato miluje vodu. Juncus effusus - sítina rozkladitá, předešlému druhu velmi podobný, ale kružel mnohokvětu je volný, listy jsou hladké, roste na podobných stanovištích jako druh předcházející; často rostou spolu a vytváří křížence různých stupňů křížení; Juncus inflexus - sítina sivá, druh je velmi podobný předcházejícímu, ale je šedozelený; roste na stanovištích živinově velmi bohatých, někdy až halofilních a často mokrých; Juncus articulatus - sítina článkovaná, lodyhy vzpřímené u ponořených rostlin poléhavé (často až 1 m); listy jsou duté a ostře pravidelně článkované; květní kružel je vrcholový; vyžaduje stanoviště mokrá, živinově bohatá, ale nevápenatá. Juncus trifidus - sítina trojklaná; hustě trsnatá; lodyhy vzpřímené max. 30 cm vysokými; květní kružel je vrcholový; je pouze na horských holích s velice slabou vrstvou půdy; především indikuje stanoviště návětrných hřebenů hor - tj. se slebou nebo žádnou sněhovou pokrývkou v zimě. Juncus buffonius - sítina žabí; je to jednoletý druh; max 40 cm vysoký, s vrcholovým kruželem květů; vyžaduje stanoviště vlhké, často i přechodně mokré (příkopy, rýhy na lesních cestách a pasekách), živinově bohaté, ale nevápenaté.

Luzula spp. - bika; trsnaté vytrvalé rostliny trávovitého vzhledu; listy jsou většinou přízemní s uzavřenými pochvami bez oušek a jsou ploché nebo žlábkovité na okraji s dlouhými bílými chlupy; květenství je ve vrcholovém kruželu u něhož je dolní listen podobný malému listu. Luzula campestris - bika ladní; řídce trnatá rostlina do výšky 30 cm; listy jsou krátké; roste na suchých až slabě vlhkých stanovištích, výslunných, živinově spíše středně bohatých, nevápenatých; Luzula pallescsns - bika bledá; je hustě trsnatá rostlina bledě až žlutavě zelená, roste ve světlých lesích, živinově spíše chudších, nevápenatých, často písčitých, málo vlhkých; Luzula sylvatica - bika lesní; statná bylina, až 1 m vysoká; listy v přízemní růžici jsou až 30 cm dlouhé a 3 cm široké; květní kružel je řídký o průměru až 20 cm a je složený z kruželů; listen je mnohem kratší než celé květenství; vyžaduje stanoviště živinově chudá a stále vlhká; je důležitým indikátorem přirozeného výskytu smrku v horách; Luzula luzuloides - bika hajní; lodyhy jsou až 50 cm dlouhé a řídce listanté, nejvyšší list vždy přesahuje kruželové květenství; květy jsou nápadně bělavé, vyhledává stanoviště živinově vždy chudá a stále vlhká; Luzula pilosa - bika chlupatá; trávově zelený, hustě trsnatý druh; lodyhy přímé do 35 cm délky; listy ploché až 1 cm široké; květní kružel je řídký s listenem vždy kratším než je kružel; roste na stanovištích živinově až středně bohatých a vždy slabě mokrých. Luzula luzulina - bika žlutavá; je velice podobná předcházejícímu druhu, ale: je světlejší, řídce trsnatá, délky max. 25 cm, listy kratší a trochu užší se žlutavou špičkou; je důležitým indikátorem přirozených bukových jedlin a smrčin; vyžaduje stanoviště vždy vlhká až slabě mokrá a živinově chudá (vyjímečně středně bohatá); je spíše v karpatské oblasti - na západ od Poličky a Mor. Třebové není.


  1. Hlavní druhy lesních stanovišť čeledi Euphorbiaceae- pryšcovité

byliny, mléčí. Listy střídavé, jednoduché. Drobné květy. Obou - jedno pohlavní.

Bažanka vytrvalá (Mercurianis perrenis)- trvalka, lesní, skeletové půdy, provzdušnělé, dusík

Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) - bučiny, živiny

Euphorbia dulcis - bučiny, živiny, Ca

Ricimus commusnis - zavlečený


  1. Rozmnožování lišejníků, způsob jejich života a jejich význam

Lišejníky se rozmnožují především fragmentací. Vegetativně se lišejníky rozmnožují sorediemi, tj. shluky řasových buněk, opletených houbovými vlákny. Mohou se rozmnožovat i výtrusy, které jsou tvořeny houbou. Základem nové lišejníkové stélky se však stávají až po spojení s příslušnou řasou nebo sinicí, což je zjev velice zřídkavý.

Jejich význam je různý. Některé z nich spolupůsobí při zvětrávání hornin Rhizocarpon geographicum. Některé jsou potravou býložravců a někdy i člověku - severská tundra. Používají se ve voňavkářství, získávají se z nich barviva - lakmus a u některých z nich byla zjištěna antibiotika. Většinou jsou citlivé na kouřové plyny a mohou sloužit jako indikátoři čistoty ovzduší. (Usnea, Lecanora conizoides). U nás jsou nejznámějšími lišejníky druhy rodů Cladonia a Cetraria. Většina druhů těchto rodů roste na stanovištích živinově chudých. Některé z nich na suchých - v nížinných borech, některé z nich ba naopak na místech s velkou vzdušnou vlhkostí - v horách. Mají šedou barvu. Druhy rodu Cladonia jsou korovité až lupenité, druhy rodu Cetraria lupenité až keříčkovité.




  1. Vyjmenujte hlavní zástupce půdních lišejníků a popište je

Pukléřka islandská, Dutohlávka sobí, Dutohlávka pohárkatá, Dutohlávka třásnitá, Dutohlávka červcová

22. Stavba vegetativního těla lišejníků. Které lesnicky významné druhy znáte

Pukléřka sivá, Dutohlávka pohárkatá, Dutohlávka červcová, Terčovka svraštělá, Terčovka otrubčitá (obrůstá stromy, tím zmenšuje jejich asimilační povrch→ způsobuje usychání), Provazovka srstnatá,



35. Popište nejdůležitější stromové lišejníky
Pukléřka sivá (lupenitá stélka), Terčovka brázditá (lupenitá), Anaptychia řasnatá (lupenitě keříčkovitá), Terčovka otrubčitá (stužkovitě keříčkovitá), Provazovka srstnatá (keříčkovitá), Rožďovka poprášená (stužkovitě keříčkovitá), Rožďovka pomoučená, Důlkatec plicní (lalokovitá)

8. Hlavní zástupci rodů a druhů čeledi Oenotheraceae a Geraniaceae, ekologické vlastnosti

Čeleď Geraniaceae - kakostovité zahrnuje většinou byliny, s listy střídavými nebo vstřícnými, jednoduchými, dělenými nebo složenými, obyčejně s palisty. Lodyhy a listy bývají pokryty jednoduchými i žláznatými trichomy.Květy jsou většinou v cymózních květenstvích, jsou oboupohlavní, obyčejně pravidelné, pětičetné nebo čtyřčetné.



Geranium pratense - kakost luční - vlhké, živné louky.

Geranium sylvaticum - kakost lesní - střední a horské lesní polohy, vlhké a živné.

Geranium palustre - kakost bahenní - vlhké louky, lužní lesy, příkopy, živná stanoviště.

Geranium sanguineum - kakost krvavý - výhřevné, vysýchavé, živné polohy.

Geranium phaeum - kakost hnědočervený - vlhké louky, horské nivy, živná vlhká stanoviště, nevápanatá.

Geranium robertianum - kakost smrdutý, vlhká živná, dusíkem velmi dobře zásobená stanoviště, často ruderální.

Geranium pyrenaicum - kakost pyrenejský není náš původní druh, je zavlékán na trávníky rumiště a pole.

Erodium cicutarium - pumpava obecná. Tento druh obsazuje úhory, pastviny, cesty, náspy, pole a rumiště, tzn. stanoviště výhřevná, vysýchavá, živná.
Oenotheraceae- Pupalkovité

Zakucelka bahenní- poléhavé zakořeňující nebo plovoucí lodyhy

Pupalka dvouletá- ve střední Evropě hojně rozšířená na stanovištích vytvořených člověkem

9. Stanovištně významní zástupci čeledi Rubiaceae

jednoletky i trvalky. Listy mají vstřícné, se zveličenými a často pomnoženými palisty nebo listy zdánlivě v přeslenech. Květenství jsou vrcholičnatá, vidličnatá, někdy jsou strboulovitě stažená. Květy jsou oboupohlavní nebo jednopohlavní a pravidelné. Kalich je často zakrnělý, koruna je většinou 4četná, nálevkovitá až kolovitáPlodem je suchá poltivá dvounažka nebo dužnatý plod.



Galium odoratum - svízel vonný - bučinný druh;

Galium palustre - svízel bahenní - na vlhkých loukách, v lužních lesích, ve vodních příkopech, v rákosinách, tzn. na stanovištích mokrých, bahnitých, občas zaplavovaných, živných a polostinných;

Galium verum - svízel syřišťový - na suchých loukách a pastvinách, mezích, stepních stráních ve světlých lesích a křovinách;

Galium mollugo svízel povázka - na podobných stanovištích, jako druh předcházející;

Galium sylvaticum - svízel lesní - na stanovištích vlhkých, ale v létě vysýchavých, živných, často vápenatých, polostinných až polosvětlých;

Galium aparine - svízel přítula - v křovinách, pobřežních nivách a houštinách, lužních lesích, na mezích, úhorech a na rumištích.


  1. Nejznámější druhy rodu Sphagnum. Jejich charakteristika a popis

Rašeliník člunkolistý- roste v bohatých a hustých kobercích na vrchovištích, rašelinných loukách i ve vlhkých lesích, je nejmohutnějším druhem ze všech našich rašeliníků, vyžaduje otevřená osvětlená stanoviště

Rašeliník kostrbatý- hojný ve starých močálech, v olšinách, vlhkých lesícha na lesních loukách

Rašeliník ostrolistý- je štíhlejší než oba předchozí druhy, roste na vrchovištích, v lesích i na mechovitých skalách, v Evropě velmi hojný
28.Rašeliníky (Sphagnales), všeobecné vlastnosti, systematické zařazení a nejčastější představitelé

zařazení: vyšší rostliny → kmen: Cormophytae → podkmen: Mechorosty → Třída – mechy


Z taxonomického hlediska tvoří řád Sphagnales - rašeliníkotvaré tento řád je tvořen jednou čeledí Sphagnaceae - rašeliníkovité a jedním rodem Sphagnum - rašeliník. U nás je 36 druhů tohoto rodu. Nejrozšířenější je Sphagnum gigrensohnii.
11. Vyjmenujte hlavní představitele z čeledi Fabaceae a jejich ekologické vlastnosti

dřeviny i byliny s lodyhami často ovíjivými. Květy jsou obyčejně souměrné, motýlokvěté, zřídka pravidelné. Korunní plátek v rovině souměrnosti se nazývá pavéza, dva boční se nazývají křídla a dva zbývající tvoří člunek. Plodem je lusk, pukající dvěma chlopněmi. Nebo je lusk nepukavý, popřípadě je poltivý Mnoho zástupců roste v symbióze s bakteriemi vážícími dusík v kořenových hlízách.

Nejprve se zmíním o dřevinných druzích, které budou podrobně probírány v dendrologii. Začnu těmi importovanými: Sophora japonica - jerlín japonský, Cladrastis lutea - žlutník bělokvětý, Laburnum anagyroides - štědřenec odvislý, Ulex europaeus - hlodáš evropský, Caragana arborescens - čimišník stromkovitý a Robinia pseudo-acacia - trnovník bílý.

Nyní se zmíním o rodech a druzích k nám zavlečených.



Lupinus polyphyllus - vlčí bob mnoholistý, pocházející ze Severní Ameriky. Je všeobecně rozšířený v našich lesích, hlavně se změněnou druhovou skladbou. Je význačným krmivem zvěře a přispívá na minerálně a dusíkem chudých půdách ke zlepšování půdních podmínek. Snadno se uchycuje na novině a slouží k rychlému zakrytí a zpevnění svahů.

Wisteria sinensis - vistárie čínská. liánovité k nám zavlečené do parků pro své dekorativní hroznovité květenství různých fialových odstínů.

Galega officinalis - jestřabina lékařská, zdomácnělým ve vlhčích lesích, na loukách a v pobřežních křovinách na vlhkých a živných stanovištích. Je druhem léčivým s výraznými účinky na snížení cukru v krvi diabetiků.

Glycyrrhiza glabra - lékořice lysá. Původní v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii je u nás někde zdomácnělý druh Hlavně podél silnic vysazovaný

Amorpha fruticosa - netvařec křovitý, původní v Severní Americe. Původní v tropické Americe je dnes pěstovaný druh

Phaseolus vulgaris - fazol obecný.

Glycine max - sója luštinatá Ve východní Asii má původ kdysi na našem území pěstovaný druh

Faba bona - bob obecný, měl za účel obohatit chudé půdy dusíkem. Již od prehistorie u nás pěstovaný druh

Lens esculenta - čočka kuchyňská . Od pradávna setý druh,`původem v Přední Asii je druh je dnes opět objevenou luštěninou.

Pisum sativum - hrách setý. Ve východním Středomoří a v Přední Asii je původní další u nás pěstovaná luštěnina

Genista pilosa - kručinka chlupatá, Genista germanica - kručinka německá a Genista tinctoria - kručinka barvířská.

Genistella sagittalis - kručinečka křídlatá je význačný oligotrofní`- živinově chudý - a atlantský element, u nás velmi vzácný.

Sarothamnus scoparius - janovec metlinatý, který je často na našem území jen zplanělý z výsadeb.

Lembotropis nigricans - čilimníkovec černající je u nás též domácí. Druh má trojčetné listy. Koruna je zlatožlutá, sušením černající a člunky jsou zobánkovité. Je druhem suchých borů a doubrav.

Rod Chamaecytisus - čilimník představuje drobné až středně statné keře s listy trojčetnými nebo nedělenými a opadavými. Palisty jsou zakrnělé. Květy jsou v konečných hroznech nebo chudokvětých svazečcích. Koruna je žlutá, zřídka bělavá nebo nazelenalá. Lusky jsou ploché a mnohosemenné.U nás je 5 druhů domácích. Většinou se jedná o druhy chráněné. Všechny druhy jsou stepní, lesostepní maximálně zasahují do šípákových doubrav. Většinou jsou podmíněny vápencovým podložím.



Ononis spinosa - jehlice trnitá. Roste ve světlých lesích hlavně skalnatých nebo na mělkých půdách vysýchavých a bohatých živinami, především dusíkem. Často ruderalizuje.

rod Melilotus - komonice 4 druhy rostou u nás jako původní. Jsou heliofytní a vyhledávají stanoviště suchých míst nebo slanisek nižších poloh. Nejsou v lese.

rod Medicago - tolice. nelesními druhy U nás jsou původní 4. Nepůvodní, je ale známá pícnina - Medicago sativa - tolice setá, vojtěška.

Původně velký rod Trifolium -Jsou to heliofyty nebo hemiheliofyty. Většinou se jedná o druhy luční, jen několik málo jich roste v lese.



Trifolium repens - jetel plazivý - na loukách, v příkopech, tedy na čerstvě vlhkých, živinově bohatších a slunných polohách;

Trifolium pratense - jetel luční - na loukách a je pěstován na polích, pokud je v lesích je tam druhotně, hlavně na slunných místech;

Trifolium alpinum - jetel alpinský, jediný přirozeně rostoucí druh v teplomilných doubravách;

Armoria montana - jetelovec horský - na slunných, čerstvě vlhkých místech od nížin až po horské polohy;

Chrysaspis dubia - jetel pochybný - na suchých loukách, pastvinách a mezích, živinově i na báze bohatších.

Anthyllis vulnelaria - úročník bolhoj, rostoucí na slunných a živinově bohatších stanovištích.

Lotus corniculatus - štírovník růžkatý, rostoucí na výslunných a sušších místech vápenců.

rod Dorycnium - bílojetel jsou u nás vzácnější a patří ke květeně výslunných strání a lesostepí.



Astragalus glycyphyllos - kozinec sladkolistý Na slunných stanovištích, různě živných stanovišť. Ostatních pět, u nás domácích druhů zabírá stanoviště podobná, ale často více méně vápenatá. Jsou vzácné.

rod Coronilla - čičorka Na živných loukách, výhřevných stanovišť. U nás to jsou trvalé byliny se střídavými, lichozpeřenými listy, 1-12 jařmými. Květy jsou v dlouze stopkatém, bezlistém okolíku; koruna je žlutá nebo načervenalá. Nejčastěji je můžeme setkat s druhem Coronilla varia - čičorka pestrá.

rod Vicia sudozpeřené, na konci buď s úponkou nebo s hrotem; jsou většinou na stanovištích výhřevných a živných, často výlučně vápenatých. Jediným výlučně lesním druhem je Vicia sylvatica - vikev lesní. Snáší zástin lesů, čerstvě vlhká stanoviště a živinově bohatá.

Lathyrus niger - hrachor černý doubravách

Lathyrus vernus - hrachor jarní v doubravách;

Lathyrus sylvester - hrachor lesní v nižších polohách slunných nelesních stanovišť, ovšem nikdy mimo lesní komplex. Lathyrus pratensis - hrachor luční na slunných a živinově středně bohatých loukách.
12. Společné znaky čeledi Lamiaceae, hlavní představitelé rostoucí v lesích i momo les.

Čeleď zahrnuje byliny jednoleté i víceleté, zřídka i polokeře. Rostliny jsou často aromatické. Lodyhy jsou vstřícně větvené a 4hranné. Listy jsou vstřícné, bezpalisté a většinou jednoduché. Květenství jsou ve vidlanech, které jsou zkráceny v lichopřesleny, jež tvoří klasovitá, latnatá nebo hlávkatá květenství. Listeny jsou lupenité nebo redukované. Květy jsou oboupolavní, souměrné a většinou 5četné. Kalich je 4-5uštý a často 2pyský. Koruna je většinou 2pyská. Plodem jsou 4 tvrdky

původních mohu vyjmenovat: Ajuga - zběhovec, Teucrium - ožanka, Scutellaria - šišák, Melittis - medovník, Galeopsis - konopice, Lamium - hluchavka, Galeobdolon - pitulník, Leonurus - srdečník, Ballota - měrnice, Stachys - čistec, Betonica - bukvice, Nepeta - šanta, Glechoma - popenec, Prunella - černohlávek, Clinopodium - klinopád, Origanum - dobromysl, Thymus - mateřídouška, Lycopus - karbinec, Mentha - máta a Salvia - šalvěj. K nám zavlečené druhy jsou většinou léčivé nebo se často užívají jako koření. Tak např. Melissa - meduňka, Satureja - saturejka, Hyssopus - yzop, Majorana - majoránka, Rosmarinus - rozmarýn, Lavandulla - levandule a Ocimum - bazalka.
13. Stanovištně významné druhy lesních kapradin, jejich taxonomické začlenění a ekologické vlastnosti

Polypodiales – osladičotvaré:

Bukovinec osladičový, Bukovinec kapraďovitý, Kapraď samec (jeho jedovatý oddenek se kdysi používal kproti střevním parazitům), Paprušník horský, Kapradina laločnatá, Kapradina plevinatá, Papratka samičí, Žebrovnice různolistá, Jazyk jelení, Hasivka orličí, Osladič obecný



25.Vyjmenujte a popište kapraďorosty, které rostou v našich lesích (půdní i skalní druhy)
  1   2   3   4   5


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azrefs.org 2016
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə