Renesance (15. 16. století)




Yüklə 32.48 Kb.
tarix20.04.2016
ölçüsü32.48 Kb.
RENESANCE

(15. - 16. století)

renaissance = znovuzrození

- epocha


- rozvoj umění, věd, všech stránek lidského myšlení

- opírá se o antické umění


humanismus (humanos = lidský)

- životní vzdělanostní program, soustředí se na člověka, jeho potřeby a schopnosti

období vzdělanosti - návrat k přírodě, přirozenosti a svobodě člověka
„renesanční člověk“ - neodděluje od sebe oblast umění, vědy a praktické činnosti (Leonardo da Vinci - malíř, sochař, stavitel, hudebník, básník, filosof, inženýr - všestranně vzdělaný)
- novověk (od r. 1492) - věda o člověku, přechod z feudalismu ke kapitalismu

- humanisté studují a napodobují antiku

- architektura - šlechtická sídla, měšťanský dům, sloupy, lodžie, cimbuří, arkády

- výtvarné umění - skutečnost života


1. Renesance v Itálii (13.-14. století)
Dante Alighieri (1265 - 1321)

- z Florencie, z nezámožné rodiny, kritik doby, vyhnanec


Dílo - epická báseň Božská komedie

- 3 části – peklo (9 kruhů), očistec (ostrov s horou), ráj (9 sfér)

- námět vychází z Bible, putování vzdělaného autora třemi zádušními říšemi = alegorie (pouť člověka za Bohem, poznáním, spásou)

- jeho průvodci jsou básník Vergilius (symbol pozemského vědění) a zbožštěná Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti) - zemřelá autorova milenka

forma: duchovní epos - příběh s bohatým dějem; 33 zpěvů, 3veršový sloh - terciny)
Francesco Petrarca (1304 - 1374)

- otec humanismu, psal latinsky, dopisoval si s Karlem IV., r. 1356 navštívil Prahu

- byl inspirací pro Vrchlického, Nezvala, Kollára...
Dílo:

- sbírka Sonety věnované Lauře - vyjadřují radost, zklamání, štěstí bolest; verše jsou ovlivněny láskou k Lauře, využívá protikladů („Bojím se a doufám; žhnu, jsem led“)




sonet (znělka - 14 věršů: 4+4+3+3)

- pravidelný rým

- 2 kvarteta - abba abab

-2 terceta - různé variace

obsahově:

1. kvartet - teze (hlavní myšlenka)

2. kvartet - antiteze (protimyšlenka)

terceta - syntéza (shrnutí), pointa

- vlastenecká báseň Má Itálie

- zpěvník milostné poezie Canzoniere
Giovanni Boccaccio (1313 - 1375)

Dekameron - soubor 100 novel, které si po deset dní vypráví 10 mladých lidí utíkajících z Florencie před morem r. 1348, každý den je zvolen král

- námětem je láska, nevěra, kritika, ironie

- žena je rovnocenným partnerem muže
novela - kratší prozaický útvar s překvapivým obratem

- zcela světská témata

- kritika měšťanstva, duchovních, hlouposti
2. Renesance ve Španělsku (15.-16. století)

= Zlatý hřeb španělského písemnictví
Lope de Vega (1562 - 1675)

- dramatik ze šlechtického rodu z Madridu

- napsal asi 800 děl

- hry pláště a kordu - podle oděvu rytířů  témata jsou láska a rodinná čest

- kolektivní drama Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) - podle názvu vesnice, ve které se odehrává děj, hlavní postavou je komtur Ganez (zlý, krutý, svévolný) - Gomez překazí svatbu dvou mladých lidí  vesničané jej zabijí, viníka nevydají
Miguel de Cervantes Saavedra (1547 - 1616)

- zchudlý šlechtic, byl jemnován řádovým rytířem

- začínal psaním veršů - Óda na svatého Hyacinta (básnické závody v Zaragoze)

- jeho oponentem byl Lope, narozdíl od něj nebyl známý, jeho dílům se lidé vysmívali


Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha

- příběh začíná psát ve vězení

- jeho jediné rozsáhlejší dílo

- v hlavní postavě zobrazil svůj život, všechny urážky, výsměch, napadání


3. Renesance v Anglii (14.-16. století)
Geoffrey Chaucer (1340 - 1400)

Canterburské povídky - podávají obraz o soudobé Anglii, jsou humorné, žánrově i námětově pestré

- soubor 24 povídek, rámcově spjatých s hostincem U Kabátce v Southwarku, kde se u hrobu Tomáše Bechetta v Cantenburry schází poutníci a povídají si

- povídka Foebus (poučení - „S pánem i s chudákem, večer i po ránu, drž jazyk za zuby a mysli na vránu.“)
William Shakespeare (1564 - 1616)

- narodil se v rodině drobného řemeslníka ve Stratfordu nad Avonou

- studoval na místní škole, v 18 letech se oženil a odešel do Londýna

pracuje jako herec, spolumajitel divadelního spolku Služebníci lorda komořího a zakladatel divadla Globe

- čerpal z antické kultury, britských kronik, italských a britských novel a básní

- autor divadelních her, sonetů (Sonet č. 13: „Pod kosou jednou padne každý; jen ten, kdo plodí, může přežít navždy.“)

- v závěru života se vrací do Stratfordu
Rysy Shakespearových her:

- postavy jsou plně renesanční lidé (sami utvářejí svůj osud - není předem určen)

- nedodržuje Aristotelovu jednotu místa, času, děje
Tvorba:

1. období (do r. 1600)

převaha komedií:



  • Komedie plná omylů

  • Zkrocení zlé ženy

  • Sen noci svatojánské (znát obsah)

  • Mnoho povyku pro nic

  • Kupec benátský

historické hry:

  • Jindřich VI.

  • Richard III.

  • Jindřich IV.

  • Julius Caesar

tragédie:

  • Romeo a Julie (znát obsah)


2. období (do r. 1608)

převaha tragédií:



  • Macbeth

  • Hamlet, kralevic dánský (znát obsah)

  • Král Lear (znát obsah)

  • Timon athénský

  • Antonius a Kleopatra

  • Othello

komedie:

  • Veselé paničky Windsorské

  • Večer tříkrálový

  • Konec vše napraví



3. období (do r. 1612)

  • Zimní pohádka

  • Bouře


4. Renesance ve Francii (15.-16. století)
François Villon = François Montcorbier (1431 – 1461)

- předchůdce prokletých básníků

- studoval na pařížské univerzitě (finančně jej podporoval bohatý příbuzný církevní hodnostář)

- žil bohémským životem, potuloval se Paříží s tlupou společenských vyděděnců

- několikrát byl vězněn, dokonce odsouzen k smrti za postřelení soka  trest smrti změněn na vyhnanství

- očekává smrt  Balada o oběšencích


Velký testament (Závěť)

- Balada o tlusté Margot

- Balada o někdejších paních
Malý testament (Odkaz)

- ironie, satira, sarkasmus, kontrast


inspirace pro:

Jarmila Loukotková (Navzdory básník zpívá)

Jaroslav Vrchlický

Vítězslav Nezval

Voskovec-Werich (Hej, pane králi)
Villonská balada – 4 sloky (3 sloky: 7-12 veršů; poslední sloka = poslání: 4-6 veršů – 2 verše refrén)
Závěť (obsah)

„Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad“


Balada (z r. 1458; napsaná na námět určený vévodou orleánským)

„Já u pramene jsem a žízní hynu,

horký jak oheň, zuby drkotám,

dlím v cizotě, kde mám svou domovinu...“


François Rabelais (1494 – 1553)

- původně mnich

- věnoval se filosofii, archeologii, přírodním vědám, studiu starých jazyků
30 let pracoval na 5tidílné epopeji Gargantua a Pentagruel:

- vychází z vyprávění o životě obrů (z lidové četby), motivů používá ke zveličování a nadsázce („zabili 367 014 volů“), satira na všechny oblasti života

- vysmívá se scholastické výchově založené na nesmyslném memorování a opakování

- vytvořil obraz Thèlemského opatství založené na ideálu svobodného života se svobodnou kázní a rozvojem podle přírody

- užívá slova hovorová, epiteta (bohaté přívlastky), vtip, slovní hříčky, humorné historky
Michel de Montaigne (1553 – 1592)

- autor esejí (úvahová stať o otázkách filosofických, uměleckých)


Pierre de Ronsai (1524 – 1585)

- autor dokonalé poezie (z antických autorů)




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azrefs.org 2016
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə