Prosinec-Březen




Yüklə 126.43 Kb.
tarix27.04.2016
ölçüsü126.43 Kb.

Prosinec-Březen


2013-2014










Časopis vydávají žáci 9. třídy ZŠ a MŠ Mníšek

Obsah:


  • Comenius – Norsko

  • Návrat k Vánocům

    • Co jíme k večeři na Vánoce?
    • Co si přáli prvňáčci k Vánocům…

    • Vánoční cukroví

    • Výsledek soutěže „O nejkrásnější vánoční příběh“

  • Perličky

  • Rekordy z říše zvířat

  • Anketa Proč jste na naší škole?

  • Jarní pranostiky

  • Na výlet? Třeba do Jizerských hor…





Comenius

Páté setkání v Norsku

V listopadu loňského roku vycestovali žáci mníšecké základní školy v rámci projektu Comenius do severské země – Norska. Opět šlo o týdenní pobyt dětí v dané zemi. Cesta započala v sobotu 26. 11. v noci odjezdem na pražské letiště. Někteří žáci odjížděli s obavami, zda zvládnou let letadlem, neboť takto cestovali poprvé. Někteří se zase trochu báli, zda se v cizí zemi domluví, protože každý člen výpravy byl ubytován sám v nějaké norské rodině, takže nejen angličtina byla potřeba, ale i ruce a nohy. Počáteční obavy se po příjezdu do krásného městečka Namsos (se zhruba 12 000 obyvateli) brzy rozplynuly a děti si užívaly vše, co jim norští přátelé připravili. Program byl opravdu bohatý. Pondělní setkání proběhlo v místní škole a neslo se v duchu blížících se Vánoc. Každý zúčastněný stát (Norsko, Finsko, Dánsko, Irsko, Francie, Itálie, Česká republika) měl za úkol ozdobit vánoční stromeček způsobem typickým pro jejich zemi. My jsme vsadili na tradice a pochlubili se různými ozdobami z ořechových skořápek, ze slámy a papíru. Také jsme zdobili perníčky (obzvlášť ochutnávka měla velký úspěch). Každá země měla také připravenou prezentaci o svých vánočních zvyklostech a tradicích, takže se toho děti hodně dověděly. V úterý se sportovalo, a to téměř celý den. Dopoledne ve sportovních halách, odpoledne v plaveckém bazénu. Středa byla velmi zajímavá. Jeli jsme do přírodní rezervace, kde jsme měli možnost vidět pro nás netypická zvířata, jako jsou losi a sobi. Také jsme viděli bílou lišku, vlky, rysy… Všechny děti se v poledne zahřály u ohně v teepee a opekly si vuřty. Ani chladné počasí a poměrně velký vítr nám nezkazily náladu. Ve čtvrtek dopoledne děti navštívily namsoské muzeum a odpoledne se ve městě uskutečnil závod Amazing race. Také zbylo trochu času na nakupování dárků pro rodiče a známé. Ti se měli na co těšit. Kromě drobných suvenýrů děti nakoupily i losí a sobí salámy. V pátek ráno všechny čekalo velké loučení. I slzy ukáply. A není divu. Naše děti se s norskými dětmi za ten týden skamarádily a užily si spousty legrace. Domů se sice také těšily, ale v Norsku bylo opravdu krásně (i když chladno a brzy tma).Čekaly nás dvě cesty letadlem, náročné šestihodinové čekání



Comenius
na amsterodamském letišti, ale domů jsme se vraceli s mnoha zážitky a také obohaceni o nové přátele, se kterými můžeme být (díky dnešní době) stále v kontaktu. Poznámka: Všichni „cestovatelé“ touto cestou děkují obci za zajištění dopravy na letiště a zpět.

Mgr. Jitka Šafková

Ráda bych Vám něco pověděla o mém výletu v Norsku, díky projektu Comenius. Byla jsem zde se skvělými spolužáky a s těmi nejlepšími učiteli.
A čím mám začít? No, nejprve bych se ráda zmínila o letu. Všichni jsme byli nervozní, pro většinu z nás to byl první let. I pro mě. Ale nakonec se mi to velmi líbilo, první let jsem se sice bála, pak už bylo vše v pořádku. První let jsme letěli do Amstrodamu, poté jsme přestoupili na let do Trondheimu. Po úspěšném přistání jsme si šli vyzvednout zavazadla a vydali se směr vlaková stanice. Cestou se nám dopřál pohled na malebné, tradiční červené a bílé domky, avšak z druhé strany bylo vidět krásné, už na pohled studené Norské moře. Vystoupili jsme a vydali jsme se do blízkého hotelu. Do hotelu, protože jsme do Norska přiletěli o den dříve, neboť nám to jinak neletělo..
V takovém hotelu jsem nikdy nebyla, a pochybuji, že se tam ještě někdy dostanu. Všude takové ty doplňky, jaké uvidíte jen... ani nevím kde. A náš pokoj (měla jsem ho s mojí kamarádkou Bárou) byl sice malý, ale tak krásně zařízený, že jsme odtud ani nechtěly odejít. V každém pokoji byla koupelna s nachystaným ručníkem a osuškou. Ale nejlepší bylo, že jsme se sešli všichni v jednom pokoji a užili si skvělý večer. Avšak jsme šli všichni spát velmi pozdě a v předchozích dnech jsem se také moc nevyspala, (možná proto, že jsme vstávali v půl třetí ráno, abychom stihli letadlo).
V neděli jsme si prošli kus Trontheimu, také jsme navštívili nějaký kostel, sbalili jsme se a vyrazili na vlak k našim novým rodinám. Blížili jsme se k stanici,

kde jsme měli vystoupit a nervozita byla znát i na těch nejklidnějších z nás. Nakonec jsem zjistila, že mé obavy byly úplně zbytečné, moje nová rodina mě přivítala

s takovou láskou, že mě to velmi překvapilo. Moje "ubytovatelka" se jmenovala Ingrid, byla velmi milá a přívětivá, stejně jako její maminka. Samozřejmě tam byly takové ty trapné okamžiky, když jsem jim vůbec

nerozuměla, protože lidé v Norsku a ostatních severských státech umí velmi dobře komunikovat v anglickém jazyce. Jejich dům byl velmi luxusní. Když porovnám průměrný dům, průměrné rodiny v Česku a v Norsku, opravdu se za moji zemi stydím.




Asi nejvíc mě v našem programu okouzlil výlet do jejich přírodního parku. Sice byla zima, ale v tu chvíli bych vydržela i mnohem větší zimu, hlavně, abych to mohla vidět.... Měla jsem příležitost si prohlédnout krásného rysa ( vím, že u nás je také k vidění, ale komu se poštěstí, vidět ho z těsné blízkosti?), smečku vlků, skoro na dotyk obrovské losy, zde mě velmi překvapila jejich velikost. A dokonce jsem si mohla pohladit mládě rozkošného soba..... a spoustu další. Cestou autobusem, jsem se i přes únavu kochala úchvatnými zamrzlými i nezamrzlými vodopády, kopci, které byste v Česku hledali jen marně. Panenská příroda se

nás obklopila ze všech stran.......
Zážitků bylo pochopitelně mnoho, ale kdybych vám to měla popisovat, uhořely by mi prsty a vypotřebovala bych stovky papírů. :) Na závěr musím zkonstatovat, že lidé v Norsku musí být velmi šťastní, neboť se tam musí žít nádherně, nejen, že mají plno peněz, krásnou přírodu, převážně sportovně založené děti ( co jsem poznala), čisto ve městech a velmi kvalitní jídlo, ale hlavně, jsou tam na sebe velice hodní a vstřícní. To se v Česku tak často nevidí...

V Česku jsou lidé ve stresu, aby měli práci a mohli se postarat o svou rodinu, aby měli teplý malý domov,kam se mohou vrátit... To v Norsku neznají, ne nadarmo se říká, že je to je to 3. nejlepší stát v ekonomice, nejbohatší atd...



Byl to jeden z mých nejlepších týdnů, hned bych se tam vrátila!

Tereza Pipišová

Návrat k Vánocům
Co jíme k večeři na Vánoce ?

(3. třída)

  • Anička Vacková - kapra a bramborový salát

  • Viky Volfová - lososa a bramborový salát

  • Lukáš Vyhlídka - řízek(lososa) a bramborový salát

  • Honza Seida - kapr a a bramborový salát

  • Jindra Halíř - kuřecí řízek a bramborovou kaši

  • Eda Bílkovský - kuřecí řízek a bramborový salát

  • Kája Cinová - kapra a bramborový salát

  • Kristýna Václavíková - kapra a bramborový salát

  • Marek Studený - „Jsem většinou hladový, někdy mám

kapra a bramborový salát “

  • Bára Dvorská - kapr (řízek) a bramborový salát

  • Magdaléna Mauerová - koblížky, řízek s brambory

  • Jonáš Svatuška - kapr a bramborový salát

  • Vojta Mužík - řízek a bramborový salát

  • Martin Koranda - řízek a bramborový salát

  • Ondra Brejcha - řízek a bramborový salát





Tereza Pipišová

zpr






Lucie Myslivečková

Návrat k Vánocům
Lucie Myslivečková

Vánoční cukroví recepty
Vánoční perníčky

  • Potřebujeme:

  • 650g hladké mouky

  • 250g cukru

  • 250g 100% tuk (Iva)

  • 1 a půl lžičky sody

  • 4 vejce

  • 200g medu

  • 1ks perníkové koření

  • Postup: Ze surovin uděláme těsto, vyválíme a vykrajujeme. Po vyndání z trouby namažeme vejcem.

Vosí hnízda

  • Potřebujeme:

  • 200g nastrouhaných ořechů

  • 200g moučkového cukru

  • Citronovou kůru

  • Vaječné bílky

  • Piškoty



  • Na krém:

  • 200g másla

  • 150g moučkového cukru

  • 1 plná lžíce kakaa (ebo lžička mleté kávy)

  • Vaječný koňak



  • Postup: Ořechy a cukr zpracujeme s bílkem do tuhé hmoty.

Formičku na hnízda vysypeme moučkovým cukrem, hmotu do ní vtlačíme a poté opatrně vyklopíme na pocukrovaný vál. Necháme zaschnout a pak plníme krémem. Krém připravíme takto: Máslo našleháme s cukrem a doplníme kakaem nebo kávou. Do otvoru můžeme vlít i trochu vaječného koňaku. Hotová kolečka postavíme na kulaté piškoty nebo na vyšší kolečka

z lineckého těsta.



Vanilkové rohlíčky

  • Potřebujeme:

  • 300g hladké mouky

  • 180g másla nebo rostlinného tuku

  • 100g nastrouhaných lískových nebo vlašských ořechů

  • 60g moučkového cukru

  • 1 vejce

  • Mouka na vál

  • Tuk na vymazání plechu

  • 1 žloutek

  • Na obalování:

  • 100g moučkového cukru

  • 1 vanilkový cukr nebo kousek vanilkového lusku

  • Postup: Do proseté mouky rozsekáme tuk, přidáme nastrouhané ořechy, cukr, vejce, žloutek a vše zpracujeme na hladké těsto. Zabalíme je do mikrotenového sáčku a necháme asi hodinu odpočinout. Potom vyválíme váleček, krájíme z něj dílky a dlaní tvarujeme rohlíčky (můžeme je tvarovat také formičkami). Pečeme ve středně vyhřáté troubě (170 - 190 °C) na plechu vymazaném tukem. Hned po upečení rohlíčky obalujeme ve směsi moučkového a vanilkového cukru. Až zcela vychladlé rohlíčky ukládáme do krabic.

Kokosové pusinky

  • Potřebujeme:

  • 3 bílky

  • Špetku soli

  • 75g cukru

  • Citronovou šťávu

  • 75g moučkového cukru

  • 200 až 225g kokosových vloček

  • 100g čokolády na vaření




  • Postup: Na sněhovou hmotu ušleháme z bílků se solí tuhý sníh. Přidáme cukr a citronovou šťávu. Hmotu dále šleháme tak dlouho, až se pěkně leskne a cukr se zcela rozpustí. Moučkový cukr promícháme s kokosovými vločkami a opatrně ho po částech vmícháme do sněhu. Celkem přidáme do sněhu tolik kokosu, aby hmota nebyla ani drobivá, ani příliš řídká.

Bílkové placičky s oříšky

  • Potřebujeme:

  • 3 bílky

  • 200g cukru

  • 1 lžičku citronové šťávy

  • 1 lžičku kakaa

  • 1 lžičku jemně mleté nebo instantní kávy

  • 150g opražených arašídů nebo lískových oříšků

  • Tuk na vymazání plechu

  • Postup: Z bílků ušleháme pevný sníh. Postupně do něho zašleháváme jemný cukr, kakao a kávu. Nakonec do této hmoty vmícháme půlky oloupaných a opražených oříšků.Dvěma lžičkami pak tvarujeme na vymazaném plechu malé placičky. Sušíme je v mírně vyhřáté troubě při teplotě 100 až 130 °C.

Ořechové hvězdičky s rozinkami

  • Potřebujeme:

  • 140g moučkového cukru

  • 140g jemně umletých vlašských a lískových oříšků

  • 70g rozinek

  • Špetku skořice

  • 2 žloutky

  • Moučkový cukr na vál

  • Vosk nebo ztužený tuk na vymazání plechu

  • Na polevu:

  • 100g moučkového cukru

  • 1 lžíce vody

  • Rum podle potřeby

Postup: V míse promícháme prosetý moučkový cukr, ořechy, hodně nadrobno nakrájené rozinky, špetku skořice a žloutky. Tuto hustou hmotu pak dáme na vál a vyválíme ji na tenký plát. Vykrajujeme hvězdičky, kolečka nebo srdíčka, uprostřed můžeme vykrojit malý otvor. Přemístíme je na tukem nebo voskem vymazaný plech a v troubě jen sušíme. Když jsou usušená, sejmeme je z plechu a na válu nebo na mřížce je potíráme tenkou vrstvou polevy. Necháme je dobře oschnout. Poleva: Prosetý cukr zalijeme vodou, přidáme rum a umícháme hladkou polevu. Nesmí být příliš řídká.

Barbora Andrová

Výsledek soutěže „O nejkrásnější vánoční příběh“

1.místo: Ema Hladká, 3. tř.
O Vánočním stromečku

Jednou v zimě, když se blížily Vánoce, rodina Kytičkova hledala v lese stromeček na Vánoce. V lese bylo hodně krásných stromů. Konečně si vybrali. Táta Tom vzal pilku a za chvilku měl práci hotovou. Spolu ho odnesli domů. Těšily se, až ho vyzdobí. Netrvalo jim to dlouho a v obýváku byl stromeček jako hvězda, hodně jasná hvězda. Děti Martin a Bára, necítily už jen maminčino cukroví, ale i vůni jehličí. Táta si přál k Ježíškovi nové auto, mamka hrnec, Martin vláček a Bára panenku. Zítra bude Štědrý večer, prohlásila maminka. Ráno vstaly děti brzy, ale maminka už byla v kuchyni a táta opravoval garáž. Maminka připravila kapra a salát. Večer snědli večeři a šli se koulovat ven na zahradu. Když mamka hodila po Báře kouli a Bára po tátovi viděli kometu. Potom šli domů. Pod stromečkem bylo trochu víc dárků a Martin se do nich hned pustil, ale mamka řekla, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale také o lásce a radosti, štěstí a zdraví a ještě mnohem více věcí. Táta dostal auto, ale bohužel jen malé na hraní, mamka dostala hrnec a ještě k tomu pánev, Martin dostal koleje a čtyři vlaky a Bára panenku a plyšáčka s mašlí. Stromeček byl rád, že se rodina má ráda a že je šťastná a zdravá a říkal, že na další Vánoce za rok bude mít ještě hezčí hvězdu, protože už dobře ví, že této rodiny se nemusí vůbec a vůbec bát.



2.místo: Pája Slezáková, 6. tř.
Příběh sněhuláků

Byl jednou jeden malý kluk, a ten dostal skvělý nápad, postavit si prvního sněhuláka. Vybral si místo, kde již jeden hotový sněhulák stál, postavil ho totiž minulý týden jeho kamarád ze školy. Na oba sněhuláky padaly z nebe krásné vločky. Jedna z nich byla kouzelná a nechala sněhuláky každou noc ožívat. Malý kluk vůbec neušil, že je jeho sněhulák živý. Jak by to také mohl zjistit, když oba sněhuláci ožívali až když kluci šli spát. Když se chlapci ráno vzbudili, vše bylo normální a sněhuláci stáli zpět na svém místě. Tím pádem si sněhuláci mohli užívat i nadále, např. Jezdit na sáňkách, co tam kluci zapomněli, házet po sobě sněhové koule atd. Ale jednou bylo klukům divné, že jejich sněhuláci byli ráno postavení obráceně. Další den se jejich poloha opět změnila, a tak se to dělo skoro vždycky. Proto se kluci domluvili, že budou jen „dělat“ že spí a přitom zůstanou celou noc vzhůru. Plán dodrželi a o půlnoci se rychle podívali z oken. Uviděli, jak se sněhuláci hýbou, a tak za nimi rychle utíkali. Chytili je, sněhuláci se lekli a báli se, že se na ně kluci naštvou a zničí je. Spletli se, klukům se moc líbili, a tak si s nimi vždy rádi pohráli. Společně zažívali různá dobrodružství, ale nikomu to neřekli. Měli svoje malé tajemství. Z kluků a sněhuláků se brzy stali nejlepší přátelé. Pak přišlo jaro, oteplilo se a sněhuláci roztáli. Kluci byli smutní, ale řekli si, že to byly ty nejlepší Vánoce ze všech. Nevěděli však, že další Vánoce se sněhuláci vždy vrátí. Kluci to zjistili až následující Vánoce, když postavili další sněhuláky a to ožili. Vše se opakovalo každý rok a všichni spolu byli velmi šťastní. Z kluků se stali kamarádi na celý život a zima se stala jejich nejoblíbenějším ročním obdobím.


3.místo: Tereza Košková, 6. tř.
Den před Vánocemi

Byl den před Vánocemi a já jsem se moc těšila na Štědrý den. Jé, já jsem si přála dárečků! Například nový mobil nebo lyže. Ale bylo jich i více. Přes den jsem si lehla na postel a přemýšlela, co z těch všech dárečků dostanu. Večer jsem si sepisovala, co bych chtěla ze všeho nejvíce. Ale potom jsem už byla hodně unavená, a tak jsem chtěla jít spát. Ale najednou jsem slyšela rodiče, jak si povídají, že jedou ještě něco koupit. Ještě jsem slyšela, jak říkali, že se jdou podívat, jestli už spíme. No tak jsem si lehla a dělala, že spím. Ale potom jsem stejně usnula. Ráno jsem se vzbudila krásně vyspalá a šla jsem k rodičům do postele. Ti ještě spali, tak jsem je samozřejmě vzbudila a říkala jsem jim pořád: „Mami, už jsou Vánoce?“ A oni říkali: „Ano, já vim, já vim, my chceme ještě spát.“ Tak jsem je nechala ještě spát. Šla jsem do pokoje k oknu a byla jsem radostí bez sebe, protože bylo nasněženo skoro půl metru sněhu a vždycky na Vánoce je bláto. Už byl večer a rodiče nás poslali se schovat. Oni zatím dali pod stromeček dárečky. Po chvíli nás zavolali, my jsme tam přiběhli a byli jsme velmi šťastní. Byly tam hromady dárků. Začali jsme rozbalovat a první dárek, který jsem vzala do ruky, byla nějaká krabička. Rychle jsem ji rozbalila. Byl v ní mobil. Byla jsem nadšená. Každý dostal nějaký ten dárek. Třeba ségra dostala kytaru a nějaké oblečení, maminka dostala mikrovlnou troubu a tatínek dostal voňavku Puma pánskou a holící strojek.

Byl to ten nejkrásnější den, který jsem kdy prožila.




Perličky





Výchova ke zdraví

Expirační doba = doba posledního vydechnutí

Roman Kozej

Dějepis

Proč chtělo Německo vyloučit z celní unie Rakousko a České země? Protože nebyly sexy

Barbora Andrová

Jak se chrání Národní divadlo před požárem?

Je tam sprcha

Martin Odehnal
V 1. světové válce se začaly používat bojové plyny.

Cože bojové pleny?

Barbora Andrová


Český jazyk

Co dělali Svěrák se Smoljakem před tím, než se stali slavnými?

Popeláře

Pavel Vojta

Voda byla teplá jak čerstvá moč

David Nýdrle



Přírodopis

Puberta začíná tím, že se víc potíme a pak smrdíme

Tereza Pipišová

Občanská nauka

Zprávy - Nějakou občanku podřízli, ale přežila to.

To jako podřízli tu kartičku?

Martin Odehnal



Chemie

Koho že jste potkala?

Výpisky

p. uč. Dana Andělová



Hudební výchova

… Působením “větrozvěstů“ Cyrila a Metoděje…

David Nýdrle
Tělesná výchova

Holky já vám nahraju na smeč a vy hodíte pořádnou šavli přes síť

p. uč Dana Andělová

Alena Voslářová

Rekordy z říše zvířat




Nejvyšší savec na světě

Nejvyšším savcem světa je jeden z poddruhů žirafy - žirafa masajská.

Největší výška byla naměřena u samce jménem George přivezeného v roce 1 959 do Zoo v Chester (Velká Británie) z Keni.

V devíti letech byl vysoký 6,1 m



Největší zvíře světa

Největší zvíře světa je medúza - trubýš pochybný – měří až 50 m.







Největší šelma na světě

Největší šelmou na světě je lední medvěd – v roce 1960 byl na ledové kře u Aljašky zastřelen

exemplář, který měřil do výšky 3,5 m a vážil 900 kg.



Nejtěžší suchozemské zvíře

Nejtěžším suchozemským zvířetem je slon africký – váží až 7,5 tuny.







Nejdelší savec na světě

Nejdelším savcem světa je plejtvák obrovský. Nejdelším jedincem světa, který byl kdy zaznamenán, byla samice plejtváka obrovského vyplavená v roce 1909 u Grytviken v jižním Atlantiku, která měřila na délku 33,6

m. V roce 1926 byl ve stejné oblasti uloven jedinec o délce 33,27 m. Dospělí plejtváci tedy mohou dosahovat délky až 34 m.



Největší kočkovitý savec

Samec tygra sibiřského měří na délku včetně ocasu průměrně 3,15 m. V kohoutku dosahuje

99 – 107 cm a váží 265 kg. Tygr indický zastřelený v listopadu 1967 na severu Uttar Pradesh měřil na délku 333 cm a vážil 389 kg. Průměrný dospělý samec měří 282 cm a váží asi 190 kg.



Největší suchozemský tvor všech dob

Býložravý dinosaurus Amphicoelias fragillimus – délka 62 m, výška 25 m a váha 130 tun. Žil před 150 miliony lety.





Nejmenší savec na světě

Pravděpodobně nejmenším savcem světa je bělozubka nejmenší. Rozhodně je nejmenším z

evropských savců. Bez ocasu měří 3,6–5,18 cm. Ocas je dlouhý 2,4 – 2,9 cm.



Největší pes na světě

Největším psem na světě se stal Gibson, Německá doga z Grass Valley v USA.



Gibson měřil 107 cm.


Klára Bulířová





Puč.

Pola

Andělová

Šutová

Šafková

Jak dlouho již vlastně vyučujete ?

7. let

10. let

18. let

10. let

Učil/a jste už na jiné škole ?

Ano (napůl)

Ano

Ano

Ano

Jak se Vám na této škole líbí ?

Dobrý - jinak bych tady nebyl

Líbí a moc

Moc

Moc, Úžasné, Báječné

Jaký byl Váš vztah k předmětům (které učíte), když jste byl/a žák/čka ?

Aj – Mě moc bavila

It-Teprve začínala

Můj vztah byl velmi těsný (už si to moc nepamatuji)

Skoro žádný

vřelý

Snil/a jste o tom, že budete učitelem/kou ?

Ne

Ne, chtěla jsem být lékarnice

Ano

Ano

Proč jste si vybral/a právě tyto předměty ?

Protože mě baví

Protože to jsou lékárnické předměty

jsem si je moc nevybrala

Protože jsem slabá na matematiku 

Jaké jste navštívili cizí země ?

Kolik jich bylo ? A kde se Vám nejvíce líbilo ?

Bylo jich cca. 40

Nejvíce se mi líbilo v Sýrii a Albánii


Slovensko, Holandsko, Belgie…… a v Českém Ráji to bylo moc pěkný 

Nejdál v Maďarsku a nejvíce se mi líbilo v Rakousku

10 zemí

Nejhezčí to bylo v Londýně

Jak trávíte volný čas nejraději ?

Hledání kešek,

Cestování

Dobrá literatura, hudba, filmy

Ráda trávím čas se psem a ráda chodím ven

Výtvarničení, stepování

Co byste chtěl/a vzkázat žákům naší školy ?

Učte se a nezlobte mě !!!

KEEP SMILLING 

/

Snažte se a učte se (Milujte se a množte se) 
Barbora Andrová a Tereza Pipišová

Astronomická zima končí a jaro začíná 20. března 2014 v 17:56:36h



Astronomické jaro končí a léto začíná 21. června 2014 v 12:51:17h

  • Bouřka v březnu klade na dobrý rok.

  • Březen bez vody, duben bez trávy.

  • Březen hřmí – květen sněží.

  • Březen, za kamna vlezem.

  • Březnový sníh škodí polím.

  • Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí.

  • Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu.

  • Suchý březen, chladný máj – bude humno jako ráj.



  • Duben hojný vodou, říjen pivem.

  • Duben chladný a deštivý, úroda nás navštíví.

  • Dubnové sněhy pole mrví.

  • Mokrý duben a pak květen chladný, k sýpkám i senu přístup řádný.

  • Sníh dubnový jako mrva pohnojí.

  • V dubnu čas a panský kvas.

  • Zahučí-li v dubnu hrom, nebojí se mrazu strom.

  • Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.

  • Jestli v máji neprší, červen to dovrší.

  • Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.

  • Když máj vláhy nedá, červen se předá.

  • Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.

  • Májová vlažička – naroste travička. Májový deštíček - poroste chlebíček.

  • Na mokrý květen přichází suchý červen.

  • Sníh v máji, hodně trávy.

Klára Bulířová

Na výlet? Třeba do Jizerských hor…
…všichni máme za domem Jizerské hory. Kolik z nás je ale pořádně zná a kdo zná, kolik skrývají tajemství, jaké historky a pověsti se o nich povídají…


  • Je to nejsevernější pohoří České republiky

  • Od roku 1968 je celé území Jizerské hory vyhlášeno jako Chráněná krajinná oblast Jizerské hory

  • Nejvyšší hora na české straně hor : Smrk – 1124m

  • Nejvyšší hora na polské straně: Wysoka Kopa – 1126m

  • Centrální část hor charakterizuje náhorní plošina v nadmořské výšce od 800 do 1000 m.



Zajímavá místa:

Přírodní rezervace Prales Jizera - Kořenov, Jizerské hory


Nejstarší přírodní rezervace oblasti Jizerské hory

Hora Jizera


Jedná se o druhou nejvyšší horu v oblasti Jizerské hory na české straně. Vypíná se do výšky 1122m. Vysoká členitá vrcholová skála umožňuje vynikající kruhový rozhled – najdete zde upravenou vyhlídku.

Rašeliniště Jizery


Rezervace o rozloze 202 ha vznikla v roce 1960 a leží v nadmořské výšce 850 m. Vznikla díky rašelinným plochám kolem Jizery. Rašeliniště Jizery naleznete v oblasti na východ od Bílého Potoka, podél toku Jizery a na Velké Jizerské louce. Vyskytují se tady vrchovištní rašeliniště s meandrujícím tokem řeky Jizery. Roste zde mnoho druhů ohrožených mokřadních rostlin, jalovec zakrslý a bříza pýřitá.

Safírový potok


Pravostranný přítok řeky Jizerky Safírový potok patří k nejvýznamnějším evropským nalezištím. Již v šestnáctém století se Zikmund Smiřický zabýval těžbou drahých kamenů ve zdejším kraji a byl zde vybudován důl na těžbu drahých kamenů. Nejvíce drahých kamenů se koncentruje při soutoku Safírového potoka a Jizerky. Zdejší safíry se vyskytují v různých nádherných barvách a lze

Na výlet? Třeba do Jizerských hor…
je nalézt i ve velikostech 2 cm. K nejčastějším barvám patří průsvitné a temně modré, zelené, žluté a oranžovohnědé. Dokonce i v současnosti můžete nějaký safír nebo jiný drahokam v potoce najít

Štolpichy


Národní přírodní rezervace Štolpichy se rozkládá nedaleko Hejnic. Byla vyhlášena v květnu 2005 a najdete ji v nadmořské výšce od 610 do 820 m. V malebném údolí se dříve těžily drahé kovy, honili se zde pytláci s hajným a stříleli se navzájem. Spatříte tady různé rokliny, potoky s vodopády a staré buky.

Bozkovské dolomitové jeskyně


Největší české dolomitové jeskyně s podzemními jezery. K objevení došlo náhodou při těžbě vápence v roce 1947. Jeskyně tvoří dva samostatné systémy chodeb a síní, propojených v době zpřístupňování štolou a průkopy. Při návštěvě si můžete projít zpřístupněných 350 metrů z více než jednokilometrového dosud objeveného prostoru. Nejnižší části jsou stále zaplavené vodou a tím pádem tady leží největší podzemní jezera v Čechách.

Protržená přehrada Bílá Desná


Protrženou přehradu najdete v nadmořské výšce 806 m na řece Bílá Desná. K osmdesátému výročí protržení byla vyhlášena za kulturní památku – stalo se tak v roce 1996. K výstavbě přehrady došlo během let 1912 -1915. Bohužel, za pouhých deset měsíců došlo k protržení a zaplavení obce Desná s katastrofickými následky – smrt 65 lidí, úplné zničení 33 domů a 69 vážně poškozených obydlí. K protržení došlo ve válečném roce 1916 – tragický den připadl na 18. září. Stalo se tak během odpoledne za jinak slunečného dne a k pohromě stačilo několik málo minut. První světová válka byla nejspíše i důvodem, proč se na stavbě šetřilo. Samotný projekt byl chybný a rovněž technologická výstavba.
Rozhledny v Jizerských horách
Od dávných let člověka uchvacuje výhled z výšin dolů, proto není divu, že byly rozhledny vždy oblíbeným výletním cílem…

Černá Studnice


Vysoká žulová rozhledna Černá Studnice byla postavena v letech 1904-1905 na Černostudničním hřebeni společně s turistickou chatou, která je její součástí. Vyhlídkovou plošinu najdete ve výšce 26 m a k výhledům vás dovede celkem 91 schodů.








Na výlet? Třeba do Jizerských hor…




Tanvaldský Špičák


Kamennou rozhlednu postavili na Tanvaldském Špičáku (831 m.n.m.) v roce 1909 a o rok později zde otevřeli i turistickou chatu s restaurací. Najdete ji necelé tři kilometry od centra Tanvaldu a vystoupáte po ní 69 schodů. Současná podoba pochází z roku 1930. Z vyhlídkové věže, vysoké 18 m, se vám naskytne z plošiny ve výšce 14 metrů krásný kruhový pohled.

Slovanka


Kovová rozhledna o výšce 14 m byla otevřena v srpnu 1887. Slovanka je tím pádem nejstarší kovovou vyhlídkou v Čechách. Najdete ji na vrchu ve výšce 820 m.n.m. blízko Hrabětic.

Vystoupáte 56 schodů.









Císařský kámen


Dřevěnou rozhlednu s ocelovými spojovacími prvky Císařský kámen naleznete v nejzápadnější části Černostudničního hřbetu v nadmořské výšce 637 m. Slavnostně byla otevřena v září 2009, vysoká je 20 m, přičemž vyhlídková plošina se nachází ve výšce 18,8 m. Ke kruhovému výhledu musíte vystoupat 96 schodů.



Na výlet? Třeba do Jizerských hor…


Smrk


Železnou rozhlednu Smrk najdete na hoře stejného jména v nadmořské výšce 1124 m. Původně zde stála dřevěná stavba o výšce 20 m, a to od roku 1892. Nová ocelová rozhledna o výšce 23 m byla otevřena v září 2003. Pro krásný výhled musíte vyšlapat 91 schodů







Heřmanice

Dřevěná rozhledna dosahuje výšky téměř 24 m a je postavena v nadmořské výšce 352 m. Kvůli rostoucímu porostu byla při stavbě navýšena o jedno patro. Rozhledna je postavena z modřínového dřeva (35,5 m3) a stojí na 54 pilotech. Počet schodů je 99.




… a ještě další ;)
Frýdlantská výšina

Vyhlídková věž Na Čihadle

Liberecká výšina

Vyhlídková věž Lidové sady

Královka

Bramberk


Maják Járy Cimrmana

Štěpánka


Rozhledna na Proseči

Rozhledna Petřín (Jablonec)







Tak schválně, která je tahle? ;)


A na závěr…



Jak vidí školu deváťáci za uplynulá léta:
Výsledky ankety


Mínusy (škola nám vzala, uškodila)

  • Stres

  • Únava

  • Čas

  • Nemoc p. uč. Myšákové

  • Pár kamarádů

  • Brzké vstávání

  • Nedůvěra a ztráta vlastního slova

  • Šikana


Plusy (škola nám dala, pomohla)

  • Kamarádi

  • Výlety (kultura, cizí země)

  • Dobrý jídla, která nás správně vyživila 

  • Vzájemná spolupráce

  • Lepší zpěv

  • Fotbal o matematice a fyzice (p. uč. Bydžovský)

  • Denní rytmus

  • Sociální chování, svůj vlastní názor

  • Tajné akce = schovávání na WC

  • Pár „románků“

  • Výborní učitelé (s některými nezapomenutelné zážitky)

  • Škola mi toho dala celkem dost, jen jsem to moc nepřijímal, ale bude se mi stýskat

Nám všem se bude stýskat…!


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©azrefs.org 2016
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə